Kdo to byl kandidát KSČ? Aneb armáda Fischerů

Prokazatelně odebírat stranický tisk - Rudé právo a Tribunu. Absolvovat střední stupeň stranického vzdělávání či uplatňovat nové formy socialistického soutěžení. To jsou jen některé z úkolů, kterými Komunistická strana Československa (KSČ) úkolovala na dva roky takzvané kandidáty strany.   

Bývalí kandidáti strany dnes svůj podpis pod takzvanou "přihláškou za kandidáta KSČ" obvykle bagatelizují na formální normalizační povinnost pro každého, kdo chtěl sáhnout po jakékoliv vedoucí funkci či plánoval vědeckou kariéru.

Nebyl to cár papíru

Než se občan loajální k vládnoucí KSČ propracoval až ke členství ve straně, čekal ho dvouletý proces, v rámci něhož byl důkladně prokádrován. A to včetně manželky, dětí i  širokého příbuzenstva. "Přihláška za kandidáta KSČ", jak zněl oficiální název lejstra, kterým celý proces vstupu do strany začínal, nebyla žádným cárem papíru, jak bývá často opakováno. Už jen podání přihlášky vyžadovalo velmi aktivní spolupráci žadatele. Být přijat za kandidáta KSČ značilo plnit stranické úkoly pod dohledem ručitelů, takže kandidát často vykazoval větší aktivitu, než skuteční členové KSČ.

Jan Fischer a tisíce dalších

Archivních materiálů, které odhalují proces přijímání za kandidáty KSČ, není mnoho. V Archivu města Ostravy se ale uchovalo několik šanonů právě s kádrovými materiály kandidátů na členství v KSČ. „Opatrujeme stovky kádrových materiálů," ukazuje šanony archivář Antonín Barcuch. Jsou to přílohy k zápisům ze schůzí Městského výboru KSČ v Ostravě, který měl pravomoci okresního výboru strany. A právě plénum tohoto orgánu rozhodovalo o přijetí občana za kandidáta strany. „To, že o přijetí za kandidáta rozhodovalo plénum tak vysoko postaveného orgánu KSČ, dokazuje, že nešlo o formální krok. Strana si pečlivě vybírala," říká Barcuch.     

Z útrob archivu se vynořují svazky s letopočtem 1978. Právě  tehdy vyplnil přihlášku za kandidáta KSČ i současný úřednický premiér Jan Fischer (do strany vstoupil v roce 1980 a každý kandidát čekal na členství v KSČ právě dva roky). Fischerovi bylo v roce 1978 sedmadvacet let. V tomtéž roce podal přihlášku za kandidáta KSČ i o rok starší inženýr Svatopluk Svoboda, jehož dochovaný spis důkladně dokumentuje celé řízení, kterým museli kandidáti procházet.

Ručitelé, původ a poměry

Kandidaturu Stanislava Svobody nejprve schválila základní organizace KSČ (ZO KSČ) u zaměstnavatele: „Je předpoklad, že s. Svoboda bude platným členem KSČ," napsali komunisté z jeho podniku - v tomto případě z projekční firmy Báňské projekty Ostrava. Každému zájemci o členství pak ZO KSČ přidělila dva ručitele z řad dlouholetých členů strany, kteří se s kandidátem pravidelně scházeli a dohlíželi na jeho ideové dozrávání. Na Svobodu byli určeni Adolf Chmiel (člen KSČ od roku 1953) a František Macháček (člen strany od roku 1967). Celý spis poté putoval do pléna Městského výboru KSČ (MěV KSČ), které rozhodlo, zda Svobodovu přihlášku schválí a inženýr se skutečně stane kandidátem KSČ.

Plénum MěV KSČ znova prověřilo, zda jsou dobře vybráni ručitelé. „Znají soudruha Svobodu z pracoviště a znají jeho angažovanost v SSM," bylo konstatováno s ulehčením. Partaj zkoumala i třídní původ kandidáta a rozhodla, že je dělnického původu. Dále ověřila rodinné poměry uchazeče a jeho pověst v ulici, v níž trvale bydlí. „Rodinné poměry má spořádané." Pokud měl kandidát příbuzné na Západě, obyčejně musel slíbit, že jejich emigraci odsuzuje a nijak se s nimi nekontaktuje. Totéž KSČ žádala po manželce, sourozencích, rodičích a dětech budoucího kandidáta strany. 

S náboženstvím je vyrovnán

Inženýr Svoboda musel dokázat, že se politicky neangažoval v „krizových letech 1968-69". A že nevěří v žádného boha, jen v komunistickou stranu! „S náboženskou otázkou je vyrovnán," shrnul stranický posudek na Svobodu. Další oddíl v kádrovém materiálu tvořil součet funkcí - od vedoucího svazácké buňky ve studijním kruhu na vysoké škole až po předáka v ROH a ve Svazarmu. Teprve pak předsednictvo MěV KSČ rozhodlo. V popisovaném případě padl kladný verdikt a Svatopluk Svoboda se konečně stal „kandidátem na členství v KSČ".

Vést kolektiv BSP

„Soudruh Svoboda byl seznámen s právy a povinnostmi a bylo mu uloženo navštěvovat stranickou výchovu," hned ho strana úkolovala. Každý kandidát KSČ dostával celou řadu stranických závazků, Svoboda měl například aktivně pracovat ve vedení závodní organizace Socialistického svazu mládeže a zapojit se do práce Uličního výboru KSČ číslo 13 v Ostravě-Porubě. Jiný z kandidátů, Jiří Kratochvíl, o kterém plénum MěV KSČ prohlásilo, že „má správné názory na současnou politiku KSČ", zase v roce 1978 dostal tyto kandidátské úkoly:

1. Vést kolektiv BSP tak, aby se stal nejbližší době nositelem  stříbrného odznaku. Uplatňovat nové formy socialistického soutěžení.

2. Ideovou úroveň si bude zvyšovat v útvaru Základy politických znalostí.

Statisíce přihlášek

Plénum MěV KSČ v Ostravě ten den (6. dubna 1978) přijalo kromě Svatopluka Svobody dalších 50 kandidátů na členství v KSČ. Za týden dalších padesát a takto celý rok a celé léta až do listopadu 1989. Kromě dnešního premiéra Jana Fischera se tak  kandidáty strany staly statisíce lidí.

Pře dvaceti lety přišel rok 1989. Na Palachův týden navázala petice Několik vět a v Sovětském svazu vrcholila přestavba. Komunismus se pomalu rozkládal v celé střední Evropě, hlavně v Polsku a Maďarsku. „Nechápu, že tolik lidí neumělo odhadnout, co se kolem nich děje. Nadále se hromadně ucházeli o pozici kandidáta KSČ," diví se archivář Barcuch a ukazuje stovky přihlášek za kandidáty KSČ z roku 1989. Dle plánu MěV KSČ v Ostravě mělo být v roce 1989 přijato na území města 1652 (!) nových kandidátů strany.

Jediným štěstím těchto rudých aktivistů (nebo naivků?), kteří se pár měsíců před sametovou revolucí začali ucházet o členství v KSČ, byla právě dvouletá čekací doba na „rudou knížku". Členy KSČ se noví kandidáti měli stát až během roku 1991, to už bylo po prvních svobodných volbách a kandidáti tak ani nestačili splnit svoje dvouleté partajní úkoly. Učitelka Stanislava Kusová nemohla dokončit svoje působení jako lektorka politické výchovy a Jiří Vojtovič musel předčasně ukončit plnění závazku, že bude jako kandidát KSČ sloužit jako dobrovolný strážce socialistické zákonnosti - tedy u Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti.

Foto: archiv autora