Svědectví
"Humanitářka" o odvrácených krutých tvářích pomoci

Během téměř dvaceti misí v nejchudších oblastech světa viděla vše, nač se lidem v našich podmínkách nechce ani pomyslet. Specialistka na výživu, přednostka Ústavu ochrany a podpory zdraví v Brně Zuzana Derflerová Brázdová tvrdí, že humanitární pracovníci nesmí mít mesiášský komplex.

Celé roky jste si brala neplacené volno, abyste mohla jezdit na mise. Měla jste je alespoň slušně zaplacené?

Velké organizace své profesionální pracovníky platí moc hezky, ale já si z těch peněz nikdy nepřivezla všechno. A zjistila jsem, že zdaleka nejsem jediná, kdo prachy nechává přímo v místě.

Vy jste byla několik měsíců na neplacené dovolené v šílených podmínkách a nevzala jste si za to peníze?

Když tam jste, nedá vám to, vidíte tu obrovskou bídu. Oficiálně jsme nesměli místním dávat nic, ale většinou jsme to navlíkli třeba přes ochranku. Těm jsme peníze dali, oni je přerozdělili místním. Možná jsem někdy šla až do extrému. Nejdřív jsem v těch zemích nechávala část peněz, pak všechny, pak jsem si nechávala platit jen letenku a na poslední cestu do Keni jsem si koupila už i svoji.

Není to přehnané?

V posledním případě jsem pracovala pro milosrdné sestry, jež vedou chudou organizaci, která sama žije jen z darů. Byla to moje poslední mise a zároveň vrchol, setkala jsem se opravdu se skutečným milosrdenstvím. My všichni ostatní si na milosrdenství jen hrajeme, to milosrdné sestry jsou jeho ztělesněním. Žijí podle své nejhlubší víry, ale kdyby s nimi mluvil nějaký katolický teolog z Vatikánu, nejspíš by podle něj šly do pekla.

Jak to?

V Africe například naprosto nepokrytě a samozřejmě doporučují i samy rozdávají kondomy. Když jsem to viděla, podotkla jsem, že se to přece neslučuje s jejich vírou. Hlavní sestře strnul pohled, změřila si mě a povídá: "Kdo to říkal?" - "Promiňte, nic mi do toho není, ale myslela jsem, že to představitelé církve zakazují." A ona: "Jo, to je možný, ale ať ti, kdo to zakazují, přijedou sem, já jim to tu ukážu. Ukážu jim ty hladový HIV pozitivní děcka. A ať mi pak řekne, že nesmím." A pak mi vyprávěla jeden příběh...

Proč jste se zarazila.

Je to opravdu velmi kruté, na druhou stranu asi nic nevystihne zoufalství a stav věcí v té oblasti výstižněji. Ta sestra mi vyprávěla, že v počátcích její mise, když byla ještě plná ideálů, za ní přišla žena. Kolem ní spousta dětí. Mnohé počaté nejspíš ze znásilnění, všichni vyhladovělí, zanedbaní, zoufalí, utrápení. V náručí držela nemluvně. A říká: "Sestro, nemám, co jim dát na jídlo. Co mám dělat?" A sestra odpověděla, jak ji to učili její představení: "Bůh s tebou, Bůh se o tebe postará, Bůh tě má rád, nedá ti ani jim zahynout." A ona se na ni mlčky podívala a hodila to dítě proti zdi. Na místě zemřelo. "Bůh se postaral," řekla. A odešla.

Vy jste věřící?

Ne. Nebyla jsem tak vychovaná a nikdy jsem to necítila jako důležité. Milosrdné sestry naopak mají víru hlubokou, ale nevykládají o ní znásilňovaným ženám, které nemají dětem, počatým z těch znásilnění, dát co k jídlu. Místo toho jim přinesou kondomy.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYJDE VE ČTVRTEK 15. LEDNA.