Pro všechny dospělé irácké křesťanské uprchlíky, kteří loni přijeli do Moravskoslezského kraje a nakonec se usídlili v Českém Těšíně na Karvinsku, se podařilo najít práci.
"V kraji z původních čtyř rodin nakonec zůstaly tři, celkem 13 lidí," řekla Zuzana Filipková ze Slezské diakonie, která křesťanským uprchlíkům pomáhá s integrací.
Do Česka mělo loni postupně přesídlit celkem 153 iráckých křesťanů ohrožených agresí takzvaného Islámského státu v Iráku. Přesídlení běženců, které schválila vláda, organizoval Nadační fond Generace 21. Do Česka nakonec dorazilo jen devět desítek lidí, řada z nich se ale vrátila zpět nebo zamířila do jiných zemí. Vláda pak projekt zrušila. Aktuálně jich v Česku žije 34, jednadvacet jich je v Praze.
Podle Filipkové chtějí rodiny z Českého Těšína zůstat v České republice. "Projekt hodnotím velmi dobře. Integrace probíhá nejen v rovině dospělých, ale i dětí. Všichni v produktivním věku mají práci nebo do ní nastoupí," uvedla Filipková. Přestože roční spolupráce Generace 21 se Slezskou diakonií nyní končí, diakonie je připravena uprchlíkům nadále pomáhat.
"Finanční podpora Generace 21 končí, ale skupiny v Praze i v Českém Těšíně tady zůstávají dále. Myslím, že spolupráce na lidské úrovni bude dále pokračovat," doplnila Filipková. Uprchlíci podle ní ještě stále potřebují pomoci například s výukou českého jazyka, překonáváním kulturních rozdílů, ale třeba i začleněním do pracovního procesu.
"Například ženy v Iráku vůbec nepracují, takže ony nastupují do práce, ale není to pro ně jednoduché. Budeme pomáhat také prostřednictvím integračních seminářů, protože jídlo je jiné, lidé jsou jiní i vztahy jsou jiné," uvedla Filipková. Za nejtěžší z roční práce považuje samotné zahájení projektu. Uprchlíci v počátku byli ubytováni ve středisku Karmel ve Smilovicích na Frýdecko-Místecku. Někteří občané ale jejich příjezd odmítali a protestovali proti němu.
Jedním z uprchlíků, který žije v Českém Těšíně, je i dvaadvacetiletý Karam Al-Ajmaeah, který se chce v Česku připravit na studium vysoké školy. Novinářům přiznal, že největším překvapením pro něj bylo nejen tuzemské počasí či strava, ale například i rodinné vazby, protože v Iráku rodiny drží mnohem více pohromadě. "Začali jsme si zvykat a začali se učit česky. Trochu jsme viděli složitosti v tom, abychom si zvykli, ale s pomocí českých lidí a organizací jsme mohli překonat tyto těžkosti," řekl novinářům. Přiznal, že za nejcennější považuje především svobodu a život v demokracii, který příchodem do Česka získal.
