Co bylo dřív, pochod do Praha-Prčice, nebo okřídlený obrat "jdi do Prčic"? Vypátrali jsme pamětníka, který zvídavou otázku dokázal zodpovědět, a to přímo z první ruky. Pan Stanislav Rataj, dnes důchodce, dříve průvodčí či vlakvedoucí, totiž legendární pochod spolu s kamarády zakládal. V letošním roce se jejich "klukovský" nápad dočká už dvaapadesátého ročníku.
V knize Dálkové pochody, naše láska píše Jan Zajíček, že to celé začalo zhruba takto: jednoho dne se sešli Jiří Dvořák a inženýr Karel Kulle a lámali si hlavu, kam jen vést dálkový pochod z Prahy. Dumali tak dlouho, až na scénu přišla paní Běla, která rozhněvaně pravila: "Běžte s tím už do Prčic!" A pochod byl na světě. To je pravda?
STANISLAV RATAJ: To překroutili neskutečně, není to pravda vůbec. Todlencto když on napsal, tak já jsem tenkrát za ním dojel a povídám, Jendo, co jsi to tam napsal?! On se tomu jenom smál. Prostě výmysl.
Pojďme si tedy říct, jak to bylo doopravdy. Již zmíněný Dvořák a Kulle organizovali "dlouhý pochod" z Karlových Varů do Prahy, to bylo ale moc daleko, a navíc se šlo v noci. Nicméně odvážlivci se našli a ten, kdo trasu ušel jako první, jste byl vy. To už je pravda?
STANISLAV RATAJ: Jojo, v lednu 1966 za mnou přijeli Karel Kulle a Jiří Dvořák a dohodli jsme se, že zajistíme nový cíl. Den předtím jsme ještě s jedním kolegou označili posledních 15 km trasy bílou stužkou, no a hned ráno jsme vstávali. Bylo ošklivě, ale nedalo se nic nedělat, tak jsme šli. No tak takhle začal ten pochod.
Trasa se hned zkrátila ze 130 kilometrů na příjemnějších 70. V dubnu 1966 se tak uskutečnil první pochod Praha-Prčice, a protože byl Jiří Dvořák redaktorem časopisu Turista, přišlo 469 pochodníků. Pardon, prčičanů. Tak si totiž účastníci říkají. Kam se za padesát let vývoje pochod posunul? Líbí se ještě zakladateli? Více v reportáži.
Reportáž:
