Národní galerie v Praze (NG) se odvolala proti rozhodnutí soudu, podle něhož by měla církvi vrátit obraz Madony z Veveří. Spor o obraz se k soudu dostal poté, co NG odmítla středověkou památku římskokatolické církvi vydat na základě její žádosti podané v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi. "NG je přesvědčena, že stát po celé rozhodné období byl a nadále je právoplatným vlastníkem obrazu," stojí v tiskové zprávě NG.
NG uvádí, že pokud vůbec došlo v případě Madony z Veveří vůči církvi k majetkové křivdě, stalo se tak v období první republiky. Dílo bylo v polovině 14. století objednáno pravděpodobně pro kapli hradu Veveří u Brna, je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Celá historie obrazu není známa, nejpozději v 18. století ale visel v kapli Matky Boží poblíž Veveří, která patřila majitelům panství a spravuje ji farnost ve Veverské Bítýšce; ta obraz nyní žádá vydat. Kaple byla po letech sporů v roce 1887 zapsána do pozemkových knih jako majetek tehdejšího majitele veverského hradu.
Dědic panství Mořic Arnold de Forest - Bischofsheim patřil po roce 1918 k odpůrcům pozemkové reformy. Československý stát v roce 1925 odkoupil všechen baronův nemovitý i movitý majetek včetně čtyř kostelů a kaple na Veveří. Stát se zavázal nadále vykonávat patronátní právo vůči nabytým církevním stavbám. Jejich správa připadla Ústřednímu ředitelství státních lesů a statků. Farnost ve Veverské Bítýšce počátkem 30. let vznášela na obraz nárok. Spor o vlastnictví ale nebyl rozhodnut a od té doby podle NG archivy nepodávají zmínku o tom, že by se církev znovu snažila dospět k jeho dořešení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že NG musí obraz farnosti Veverská Bítýška vydat, NG s tím nesouhlasila. Podle jejího názoru se nepodařilo bez pochyb prokázat vlastnictví díla. Podle NG obraz nespadá pod zákon o restitucích, který napravuje křivdy způsobené komunistickým režimem v letech 1948 až 1989, protože byl ve vlastnictví státu již před tímto obdobím. Církev zase argumentovala tím, že neexistuje od poloviny 18. století do roku 1958 dokument, podle kterého by o toto dílo přišla.
"S ohledem na složitost celé kauzy a na fakt, že v případě nabytí právní moci půjde o průlomový a jednoznačně precedentní rozsudek, je NG jako organizace pověřená řádně hospodařit se státním majetkem přesvědčena, že je nutné, aby věc přezkoumaly i soudy vyšších instancí," uvedla NG.
Podle soudu byly podmínky pro vydání obrazu splněny, církev prý prokázala, že obraz patří do jejího vlastnictví a zároveň spadá pod restituční zákon. NG by zároveň měla církvi zaplatit zhruba 82 tisíc korun jako náklady za právní zastoupení ve sporu.
NG v rámci současného majetkového vyrovnání státu s církvemi vydala tři významná díla či soubory děl - Vyšebrodský oltář, dva obrazy Petera Paula Rubense a části Puchnerova oltáře. Všechna díla ale na základě dohody zůstala v expozicích NG.
U soudu by mohly skončit i další sporné žádosti o vydání majetku. Žaloby připravují či již podaly například některé řády, které se dožadují vydání nemovitostí.
