Ponížení, hnus, strach ze smrti. V Česku je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně. Jenže podle odhadů jde o pouhá tři procenta skutečných obětí. Zbylých 97 procent znásilněných na policii nejde. S traumatickým zážitkem z vynucené soulože žije tak ve skutečnosti podle opakovaných průzkumů známého sexuologa Petra Weisse každá třináctá Češka.
Ba co víc, se sexuálním násilím se v průběhu života setká na 25 procent žen a šest až deset procent mužů.
ČTĚTE TAKÉ: Znásilnil na Moravě pět žen. Bral si na to dovolenou
Třináctiletí jdou za znásilnění spolužačky do ústavu
Znásilnění je po vraždě označováno za nejvíce zraňující zločin. Proč tedy oběti znásilnění s oznámením váhají? Agresora totiž většinou osobně znají, dokonce jde o více než 90 procent případů (statistika ministerstva vnitra). A zhruba v polovině případů je pachatelem dokonce stálý partner nebo manžel, který si útokem dokazuje mocenskou převahu. Navíc - policisté často oběti nevěří.
"Kamarádku znásilnil exmanžel, s nímž ještě asi pět let po rozvodu sdílela jeden byt. ´Neměla jsem kam utéct, zamknul dveře,‘ odpověděla na otázku policistů, proč se nebránila. Ti opáčili, že kdyby to opravdu nechtěla, skočila by z okna," píše jedna z účastnic webové diskuse.
| Za znásilnění ukamenování Na prvním místě ve znásilnění na jednoho obyvatele je Jihoafrická republika. Ročně je v této padesátimilionové zemi spácháno na 500 tisíc znásilnění. Jižní Afrika je zároveň zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě. Obrovským problémem je znásilnění i v radikálně islámských zemích. Islám ukládá manželce povinnost podřídit se sexuálním požadavkům manžela, jinými slovy manželku nelze znásilnit, protože nemá právo sex odmítnout. A třeba v zemích jako Saúdská Arábie je dokonce žena znásilněná cizím mužem ještě potrestána. Pokud je svobodná, dostane sto ran bičem. Pokud je vdaná, pak ji za cizoložství (!) stihne trest ukamenování k smrti. Pachateli většinou nic nehrozí. |
"Za celou dobu výslechu mi nedali ani napít. Já se klepala, byla jsem v šoku. Jim to bylo jedno. Vyslýchali mě najednou tři detektivové a pořád do mě hučeli, že jestli jsem si to celé vymyslela proto, abych na sebe strhla pozornost rodičů nebo svého expřítele, tak to mám říct hned," vzpomíná Kateřina, kterou na cestě z víkendové zábavy unesli autem čtyři muži a dva z nich ji poté znásilnili.Tuhle cynickou ostražitost si policisté vypěstovali po řadě falešných oznámení, která jim pravidelně přistávají na stole.
Policisté, kteří hovoří s obětí jako první, nejsou podle ředitelky Bílého kruhu bezpečí Petry Vitoušové častokrát dost kompetentní i kvůli nedávné personální obměně policejního sboru, jehož členové mají dnes v průměru pouze čtyřletou služební praxi.
"Je tak lepší nechodit na místní oddělení, ale rovnou se obrátit na kriminální službu nebo službu vyšetřování, kde mají větší zkušenosti," doporučuje ředitelka BKB. Ani za branami služebny však pochyby nad znásilněnou zdaleka nekončí. "Soudní znalec, který zkoumal věrohodnost naší znásilněné klientky, utrousil poznámku: ,Vy jste šla hledat z venkova štěstí do Prahy, tak to jste ho našla,‘" vzpomíná Vitoušová.
A tresty za znásilnění v Česku? Pokud je pachatel usvědčen, hrozí mu trest odnětí svobody dva až osm let. Je-li oběť mladší osmnácti let, je trest tři až deset let. A pokud je oběti méně než patnáct let, jde pachatel do vězení na pět až dvanáct let.
Celý článek najdete v časopisu Instinkt, který vyšel 15. července 2010.
Ilustrační foto: Karel Šanda
