Pomník letcům
Knížák: Okřídlený lev je paskvil a projev amatérismu

Měli bychom se k Praze chovat uctivěji. K tomuto závěru došel bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák při pohledu na fotografii sochy okřídleného lva. Dílo darují metropoli Britové žijící v Praze. Jeho umístění na pražský Klárov se jim podařilo prosadit v rekordně krátké době. O stanovisko k procesu a výtvarné stránce díla požádal profesora Knížáka časopis TÝDEN. Text publikujeme v nezměněné podobě:

"Se současnými pomníky je problém a má ho celý svět. S pomníky hrdinům všeho typu, které v 19. a na začátku 20. století zaplnily Evropu, už dnes nevystačíme, nehledě k tomu, že málokdo umí dobře modelovat. Nakonec vzniknou schematické figury anebo legrační plastiky typu pomníku Franze Kafky, kterým se sice turisté baví, ale který spíše než do Starého Města patří na matějskou pouť.

Po roce 1989 podnikla invazi do Prahy odněkud se objevivší sochařka Anna Chromy, které Praha 1 dovolila zaneřádit Senovážné náměstí a postavit bubáka před Stavovské divadlo.

Ve světě vzniká množství soch ve veřejném prostoru, které nahradily absenci pomníků a razantně vstupují do prostoru měst. Proto se mnohé z nově vznikajících pomníků podobají ve své nezávaznosti těmto volným plastikám.

Současná urychlená akce s umístěním pomníku českým letcům má všechny znaky nestandardnosti a amatérismu. Dílo neznámého britského sochaře Colina Spoffortha má být instalováno na Klárově, kde už stojí jedna nešťastná socha s ještě nešťastnějším soklem, která je rovněž zaměřena vlastenecky.

O plánované soše vím velmi málo. Známá je pouze fotografie odlitého lva s přimodelovanými křídly údajně dva metry velká. (Před několika lety jsem vytvořil sochu nosorožce s křídly. Možná že by se také hodila pro nějaký event..., pomník...)

Nevím, jak bude vypadat sokl pro okřídleného lva (alespoň jsem to nikde nenašel), i když umístění ve vertikálním i horizontálním smyslu je pro sochu v městském prostoru nesmírně důležité.

Nevím, jak je to s darovanými sochami, ale na každou jinou plastiku v naší zemi je vypisováno výběrové řízení a má podléhat nejrůznějším schvalováním, zdá se však, že u darovaných soch to neplatí. Vzpomínám si na podivné okolnosti instalace ukrajinské sochy na Smíchově a na již zmíněnou kýčařku Chromy.

U pomníku letcům je navíc podivné ještě to, že už jednu sochu zasvěcenou letcům máme v Praze 6 (od Klárova jen přes kopec), a navíc přinejmenším vkusnou a zajímavě umístěnou. Hnidopich může namítat, že ta je ovšem věnována padlým československým letcům. Ale to je tak marginální rozdíl...

Instalaci okřídleného paskvilu podpořil i současný ministr kultury Hermann, který tím opět dokázal, že na své místo nepatří.

Považuji podivné rozmisťování špatných soch po Praze za neúctu k městu. Od představitelů pražských úřadů očekávám především respekt k tomu, co nám historie zanechala díky šťastnému osudu. Střed Prahy je stále ještě barokním městem na středověkém půdorysu, i když děláme všechno, aby se to změnilo.

Města jsou krásná svou jedinečností, ne průměrností."

CO SI O OKŘÍDLENÉM LVU MYSLÍ DALŠÍ UMĚLCI, ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 9. ČERVNA.