Ústav pro studium totalitních režimů zveřejnil stovky jmen příslušníků komunistické rozvědky i kontrarozvědky, kteří pro tyto složky pracovali v roce 1989. Figuruje mezi nimi například i současný náměstek ministra vnitra a bývalý šéf národní protidrogové centrály Jiří Komorous.
Krycí jméno Jiřího Komorouse bylo Pražan a byl starším referentem. "Od roku 1988 do 1990 jsem byl posluchačem důstojnického internátního kurzu, kde byli po dobu studia posluchači vedeni v zálohách šéfa rozvědky," řekl ČTK Komorous s tím, že jde o známou a veřejnou informaci už dlouhou dobu. Po skončení kurzu se prý vrátil zpět ke kriminální policii.
Mezi dalšími známými jmény, které se objevily v seznamu je prezident Microsoftu pro Evropu, Střední východ a Afriku Jan Mühlfeit. Vystupoval pod krycím jménem Masopust a ze zveřejněné karty vyplývá, že byl od konce července 1989 na pozici staršího referenta ve vědeckotechnické rozvědce. Mühlfeit už dříve řekl, že u rozvědky pracoval. V roce 1987 se prý nechal "zlanařit" a pracoval jako počítačový expert. Jak řekl v roce 2005 Lidovým novinám, práce u vnitra mu prý pomohla v tom, že se tam naučil dobře anglicky.
KARTU JIŘÍHO KOMOROUSE SI PROHLÉDNĚTE ZDE:
Dalším mediálně známým případem, o němž si nyní mohou lidé na webu vyhledat podrobnější data, je Pavol Mihál. Pracoval jako šéf české pobočky Interpolu a důstojník Policejního prezidia. V dubnu 2007 vyšlo najevo, že je vedený v seznamech spolupracovníků komunistické StB, přestože měl negativní lustrační osvědčení. Později se zjistilo, že jeho osvědčení zní na jméno Pavel, nikoli Pavol. Mihál posléze od policie odešel.
Úzká spolupráce s KGB
Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka měla rozvědka ke konci listopadu 1989 1028 příslušníků. Ústavu se podařilo sestavit seznam 985 lidí. První správa Sboru národní bezpečnosti, označovaná jako rozvědka prováděla špionáž v zahraničí.
"Měla nejblíže ke KGB a veškeré její aktivity byly úzce koordinované," tvrdí Žáček s tím, že i dnes je velice obtížné zrekonstruovat její personální složení. Počty měly oscilovat mezi 1000-1600 příslušníky. Ti pracovali na zahraničních zastoupeních ČSSR, v podnicích zahraničního obchodu (Kovospol, Omnipol atd.), zastávali funkce v sekretariátu OSN, v UNESCu a dalších organizacích. "Jeden z nich sloužil i ve velení vojenského kontingentu OSN na Kypru," říká Žáček.
ČTĚTE TAKÉ: Ústav pro totalitu zveřejnil seznam členů rozvědky
Kubice: Komorous? Pecina dosadil jen dalšího estebáka
Právě úzká spolupráce s KGB byla jedna z věcí, kterou rozvědka používala k nátlaku i na generálního tajemníka strany, aby nemusela kvůli šetření snižovat stavy. Týkalo se jich totiž snižování nákladů o 30 procent, které bylo vyhlášeno v roce 1988.
"Třeba argumentovali, že nic takového nemohou učinit, protože mají dohody Sověty, že třeba z Pekingu nebo z Tirany nemohou nikoho stáhnout, protože tam plní úlohy za KGB. Že je o to KGB požádalo, protože tam má špatné kontakty, nebo že provádějí spolu se Sověty zvláštní operace a podobně," říká Žáček. Paradoxní je, že plán na skutečné snížení stavů o 30 procent, předložili představitelé rozvědky až v lednu 1990.
Žáček: chybí omluva
Zveřejnění příslušníků rozvědky je poměrně unikátní. Byť se v minulosti objevily třeba v Polsku či Německu seznamy, doposud nikdo nezveřejnil tak rozsáhlý a zrekonstruovaný soupis.
Kromě rozvědky se ale na stránkách ústavu dají od včerejška nalézt i lidé, kteří pracovali pro Hlavní správu kontrarozvědky SNB, tedy takzvanou II. správy SNB. Ta bojovala proti "nepříteli" především na území Československa. měla 12 odborů spadajících pod tři operační odbory - pro boj s vnějším nepřítelem, pro ochranu ekonomiky a pro boj s vnitřním nepřítelem.
I po zveřejnění těchto "faktů", jak nazývá Žáček seznamy sestavené ústavem, se zcela jistě objeví debaty o tom, že se na nich někdo ocitl neoprávněně, že tam byli krátce, že nechtěl pracovat na té pozici, na které byl, ale že tam byl "přesunut" a podobně.
Pavel Žáček tvrdí, že každý měl volbu a ta nezněla buď budeš pracovat pro nás, nebo půjdeš do vězení. Možností bylo mnohem více. I proto mu prý chybí od těch lidí, kteří nezpochybnitelně pro bezpečnostní složky pracovali a jsou na zveřejňovaných seznamech omluva:
"Oni to berou jako že tehdy byli profesionálové a že jsou jimi i dnes. Ale nesmíme zapomínat na to, že tam tehdy byla ta ideologie, že byli pečlivě vybíraní a prověřovaní. Jde o to, aby nás nezahltili takzvaní profesionálové svými příběhy, že to dělat nechtěli, že chtěli dělat něco jiného."
Ilustrační foto: Karel Šanda
