Lidové milice v celém Československu měly oné noci poplach. Úkolem bylo obsadit okolo půlnoci 13. dubna 1950 všechny kláštery v zemi. Zadupat v nich nebezpečné výhonky kontrarevoluce. A dva a půl tisíce mnichů odvézt k policejním výslechům.
Z brány kláštera Panny Marie Sněžné v Praze vyjela chladného dubnového rána roku 1950 hlučná, smradlavá motorka. S mladým jezdcem, který na chvíli vyměnil talár za černé sedlo a řídítka nasměroval do vesnice Čenkovice, kousek od Benešova. K místu, kde se narodil, kde žila jeho matka, otec a bratr.
Jezdec na motorce, civilním jménem František Štětina, adept na františkánského mnicha, dostal jednodenní propustku na cestu domů. A to zrovna v době, kdy komunistický režim přichystal frontální útok na jednu z posledních nezávislých institucí v zemi - operaci vedenou pod tajným názvem akce K. Kláštery se měly od onoho data pro církev zavřít. A v jejich bývalých jídelnách a modlitebnách pak měla vzniknout kasárna, kravíny a ústavy všeho druhu.
Novic František Štětina netušil, že se do kláštera nebude smět vrátit dalších čtyřicet let. "Když jsem přijel z domova zpět do Prahy, stáli už před klášterní bránou policajti," říká dnes devětaosmdesátiletý František Štětina v kuchyňce na rodném statku. "Motorku mi sebrali, hned pak mne naložili do auta a odvezli bez vysvětlení k výslechu na Ruzyň."
Dámská hlídka
Na jaře roku 1950 už začínalo být zřejmé, že vztah komunistického státu s církví spěje ke klíčovému střetu. "Režim vnímal církev jako jednu z mála opozičních sil, jež v Československu zůstala, a chtěl ji zlikvidovat," říká historik Michal Pehr. Duchovní centra se řídila vlastními pravidly, těžko slučitelnými s materialistickou komunistickou doktrínou. Navíc šlo o komunity mimo kontrolu státu, jenž si přitom nárokoval dohled naprosto nad vším. "Mnišské řády představovaly centra pro lidi, s nimiž šlo velice obtížně manipulovat, protože se zcela dobrovolně vzdali světských výhod, majetku a žili ve svém paralelním světě," podotýká Pehr.
Obsazení klášterů bylo proto připraveno dopodrobna. Nejdříve do nich byli nasazeni státní administrátoři, kteří mapovali majetek a získávali informace potřebné pro hladký průběh celé akce. Součástí předehry byla důmyslně vypracovaná diskreditační kampaň, monstrproces s nejvyššími představiteli církve, kteří se v přímém přenosu doznávali z napojení na západní zpravodajské služby a z přípravy ozbrojeného povstání.
Celý článek si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 13. dubna 2015.
