Lidé, kteří se v horkých dnech chodí koupat do opuštěných pískoven, přispívají k ochraně přírody. A zachraňují dokonce vzácné rostlinné či živočišné druhy, které z jiných míst už vymizely. Ukázala to právě publikovaná studie českých vědců.
Pískovny se staly oblíbenými přírodními koupališti, ale rovněž mnohdy posledními útočišti některých ohrožených druhů hmyzu, obojživelníků či rostlin, které už v běžné krajině nenajdeme. Vědci nyní prokázali, že rekreační aktivity těmto vzácným druhům neškodí, ale naopak jim pomáhají vytvářet vhodné prostředí k životu.
"Pískovny se staly oblíbenými přírodními koupališti. Náš výzkum prokázal, že bezděčné narušování stanovišť při rekreačních aktivitách přírodu neničí, ale naopak jí zcela zadarmo prospívá. Na rozdíl od drahých rekultivací, které nejen podle naší studie většinu ohrožených druhů vyženou nebo zahubí," říká Klára Řehounková z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Živá pláž, mrtvý les
Řehounová je vedoucí v týmu odborníků, který zkoumá vliv neorganizovaného koupání v pískovně Cep II poblíž Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku. Tato lokalita je významným útočištěm mnohých ohrožených druhů a současně vyhledávaným přírodním koupalištěm pro lidi ze širokého okolí.
Jako druhově nejbohatší se ukázaly právě pláže s největší koncentrací relaxujících výletníků, respektive krajinná mozaika s různě zapojenými porosty trav a bylin. Naopak biologicky nejchudšími oblastmi byly borové monokultury, které jsou dominantní při nákladných rekultivacích pískoven.
Proč jsou místa s relaxujícími návštěvníky tak biologicky rozmanitá? Působí zde podobný efekt jako ve vojenských prostorech, kde těžká technika nebo dopadající granáty často krajinu a přírody měnily. Mnohé druhy jsou totiž závislé na pravidelném narušování písečného povrchu - dříve to bývaly záplavy z neregulovaných řek, přirozené požáry či pastva větších býložravců.
"Když naši předkové krajinu zkrotili, odstranili tím i většinu přírodních mechanismů, jimiž byly otevřené písčiny po tisíce let udržovány. Kvůli tomu dnes písčiny patří k nejohroženějším typům prostředí ve střední Evropě," vysvětluje Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd. Řada mizejících pískomilných druhů našla útočiště právě v pískovnách, kde bylo přirozené narušování prostředí částečně nahrazeno těžbou a poté právě koupáním, výlety nebo motokrosem.
Drahé rekultivace
Zásadní vliv na přírodní hodnotu pískoven má způsob jejich rekultivace. Technické zásahy ovšem zcela změní charakter nově vytvořených a ochranářsky velmi cenných lokalit a tím vytlačí převážnou většinu ohrožených druhů, které pískovnu kolonizovaly. Ani ponechání přirozenému vývoji však nemusí být dlouhodobou výhrou. Bez přirozeného narušování pískovny dříve či později zarostou a druhy obnažených písků opět ztratí svůj životní prostor.
"Nemůžeme čekat, že vegetace v pískovně samovolně shoří nebo jí strhne povodeň, protože takové, byť přirozené procesy v běžné krajině nevidíme rádi. Proto ale musíme přírodě trochu pomoci," konstatuje Robert Tropek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
A tak se mnohdy nejde obejít bez těžké techniky, kterou ochránci přírody využívají k obnově tůní, obnažených písčin nebo hnízdních stěn pro břehule a samotářské včely. Takové zásahy jsou drahé a časově náročné. Téměř každá pískovna se však záhy stává oblíbeným místem turisty a další návštěvníky a jejich nejrůznější aktivity, které více či méně efektivně potlačují bující vegetaci.
Hledání "kešek"
V ochraně vzácné přírody pískoven je velmi aktivní nevládní organizace Calla z Českých Budějovic. Koupání v pískovnách, zejména v těch aktivních či čerstvě opuštěných je kvůli bezpečnosti legislativně problematické. Proto se Calla věnuje i jiným způsobům narušování stanovišť, například využitím geocachingu pro ochranářské účely.
Ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou nyní zkouší, jestli je sešlapávání porostu milovníky "kešek" dostatečný pro levnou maloplošnou obnovu zarůstajících míst. Podle vědců by podobné propojení ochrany vzácných druhů a volnočasových aktivit mělo být prioritou nejen v pískovnách.
"Skloubení ochrany přírody s rekreací může být na mnoha místech poměrně problematické. O to více bychom si měli vážit skutečnosti, že v pískovnách je tomu naopak. Teď záleží na tom, zda se rozhodneme vytvářet po ukončení těžby borové monokultury, nebo jemnou mozaiku písčitých pláží a dalších otevřených stanovišť. Ideálem by vlastně mělo být jakési neformální hřiště se spoustou spokojených rekreantů a jinde vymírajících druhů," dodává Jiří Řehounek z Cally.
