Databáze dozorců
Na novém seznamu esesáků z Osvětimi jsou i Čechoslováci

Michal Salomonovič (83) a Luděk Eliáš (93) patří k posledním z pamětníků, kteří prošli osvětimským peklem. "Nechci je vidět," reagovali shodně, když je reportér časopisu TÝDEN požádal, aby si prohlédli fotografie a seznamy osvětimských esesáků v nové unikátní databázi zveřejněné polskými historiky. V seznamu lze najít i někdejší občany Československa.

Polský Institut národní paměti (IPN) zveřejnil seznam dozorců v německém koncentračním a vyhlazovacím táboře v Osvětimi, čítající 8502 jmen. Podle expertů jde o první databázi svého druhu v Polsku a zřejmě i na světě. "Začínáme od Osvětimi, ale budeme se věnovat i dalším táborům," slibuje šéf IPN Jarosław Szarek, který označil zveřejnění internetové databáze, včetně portrétních fotografií dozorců, za přelomovou událost.

Michal Salomonovič se stal vězněm osvětimské továrny na smrt v roce 1944. Na rampě koncentráku se ocitl v pouhých jedenácti letech, když s rodiči přijel v dobytčáku ze židovského ghetta v Lodži. "Na rampě nás rozdělili. Já jsem zůstal s otcem, mladší bratr s matkou. Všechny nás ostříhali dohola, poslali do skutečné koupele a dali nám táborové hadry," líčí Salomonovič ve svém bytě v Ostravě. Už ten příběh vyprávěl stokrát, možná tisíckrát, odhodlaně se však pouští do další rekapitulace pohnutého dětství.

O seznamu 8502 esesáků, který je od minulého týdne volně přístupný na webových stránkách, se dozvěděl až od reportéra TÝDNE. Když publicista otevřel patřičnou databázi na Salomoničově počítači, náhoda chtěla, že jsme klikli na jméno Augusta Antoniho, předválečného Čechoslováka. Elektromontéra ze slovenské obce Sklené, který se do německé armády dostal jako takzvaný "volksdeutsche", aby nakonec skončil jako esesák v Osvětimi. "Nikoho z nich nechci vidět," rezolutně však prohlašuje Salomonovič a odmítá se podívat na obrazovku, z níž sebevědomě shlíží August Antoni, s výsostnými znaky SS na límečku. Muž, jenž vyrůstal v masarykovském Československu, ale bohužel nevíme, jaké byly jeho úkoly v továrně na smrt. Přeživší vězni však říkají, že to není nutné. "Byli to zločinci," říká o dozorcích i Salomonovič.

V seznamu esesáků je i spousta někdejších československých občanů, především českých Němců ze Sudet. Ti se na sklonku války většinou snažili dostat se do britské a americké okupační zóny v Německu, případně tam skončili během odsunu Němců z Československa. Pokud někde v Česku žijí příbuzní osvětimských dozorců, tak pravděpodobně jen na Těšínsku a Hlučínsku. Tamní obyvatelstvo totiž za války sloužilo v německé armádě, nicméně po roce 1945 nemuselo do odsunu díky historickému slovanskému původu. Těšínsko na seznamu zastupuje například Johann Chmiel z Těšína a Hlučínsko Paul Komarek ze Sudic.

* Kolik českých Němců ze Sudet je na seznamu osvětimských esesáků? A kolik Čechů či Poláků z Těšínska a Hlučínska?

* Proč jsou mezi dozorci ve stejnokrojích SS i mnozí Slováci, Chorvaté či Rumuni?

* Proč osvětimské muzeum vyzývá ke spolupráci příbuzné zveřejněných esesáků?

* Jak komentují zveřejnění databáze bývalí vězni osvětimského vyhlazovacího tábora, v němž nacisté zavraždili 1,5 milionu lidí?

ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI PŘEČTĚTE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 6. ÚNORA 2017.