"Neznám asi nikoho, komu by dělalo dobře hned po ránu přijít mezi mrtvé," říká profesor Přemysl Strejc. Čtyřicet let pracuje v Ústavu soudního lékařství a toxikologie, pitval tisíce těl a zjišťoval příčiny jejich smrti. Nejčastěji šlo o nemoci a úrazy, s TÝDNEM se ale podělil hlavně o příběhy obětí vražd.
Dokázal byste na základě svých letitých zkušeností vymyslet dokonalou vraždu?
Konstrukce "dokonalé" vraždy se dá vymyslet a teoreticky naplánovat, ale seberafinovanější vrah nemůže vyloučit náhodu. Někdy je to velmi komplikovaná souhra náhod a okolností. Vrah na něco zapomene, objeví se nečekaný svědek, něco se na místě činu zvrtne, plán se začne hroutit a vraha to vyvede z míry, zanechá stopy, snaží se nějak zbavit mrtvoly. To jsou okolnosti, které potom umožňují odkrýt zločin, i když ho pachatel provedl s rozvahou, možná i poučen z učebnic soudního lékařství a kriminalistiky. Většinou to vrah naštěstí nakonec prohraje.
Pamatujete si na nějaký případ, kdy byl vrah vybaven právě lékařskými znalostmi?
Bezpečnost ještě za minulého režimu řešila případ vraždy, která byla vlastně prvním zárodkem organizovaného zločinu u nás. Ta skupina měla jako poradce uplaceného lékaře. Měli jsme tehdy na pitevně oběť loupežné vraždy - pokladní z pasáže na Václavském náměstí. Přepadli ji, když přepočítávala peníze, pachatel přišel takhle zezadu a škrtidlem táhl takhle směrem nahoru (demonstruje tzv. modus operandi na mém hrdle), aby to vypadlo jako oběšení, ne jako uškrcení. Ale přišli jsme na to. Víte co, něco vám ukážu. (Odvádí mě k počítači). Tady mám soubor fotografií z případů na přednášky pro mediky. (Na monitoru začnou vyskakovat anonymní snímky ohořelých, utopených či rozřezaných těl, rozbitých hlav a podobně, Přemysl Strejc snímky zasvěceně komentuje. Zastaví se u snímku ženy v saténovém pyžamu z nemocničního prostředí). Tohle je velmi zajímavá příhoda.
Povídejte.
To takhle pustili vězně na sobotu a na neděli z věznice za dobré chování. Ale on nejspíše neměl v úmyslu se vrátit. Putoval po vlastech českých, stavil se doma pro pistoli, na niž měl vyroben i tlumič. Potřeboval auto, aby se mohl rychleji přemísťovat, tak číhal na odpočívadle u jedné dálnice. A tahle paní, chudinka...
Ocitla se ve špatný čas na špatném místě?
Vyhlédl si její auto, když zajela na odpočívadlo. Vystoupila, chtěla si asi odskočit, vtom se on chtěl zmocnit jejího vozu, jenže paní ho viděla a nejspíše zakřičela. Začal po ní střílet. Utíkala, postřelil ji, dohonil a cpal jí do úst papírové kapesníky, aby nemohla křičet. Takovým hluboko zavedeným roubíkem by ji mohl snadno udusit. Nakládal ji do auta, ale zrovna přijížděl jiný vůz, v němž byli nějací mladí muži, kteří viděli, co se děje, a statečně se té paní vrhli na pomoc. Pachatel utíkal do lesa, později ho ale policie dopadla. A tady na obrázku (záběr obnažené dolní části páteře ženy) vidíte místo vstřelu, okrouhlého otvoru - a tudy střela vyšla - to je ten nepravidelný otvor.
Žena přežila, proč jste tedy byl k případu přizván?
Jako soudní znalec. Měl jsem posoudit, co se mohlo stát, kdyby šla střela o kousek vedle, do jaké míry pachatel tu dámu ohrozil na životě, aby soud mohl kvalifikovat závažnost činu.
Když jsem ve spojení s vaší prací před chvílí použila slovo patolog, rázně jste mě zastavil. V čem je rozdíl mezi patologií a soudním lékařstvím?
Úkolem patologa je zkontrolovat, potvrdit, případně opravit diagnózu lékařů, kvůli čemu pacient zemřel v nemocnici na nějakou chorobu. To srovnání je důležité jako poučení lékařů pro další praxi. My však pitváme náhle zemřelé, zemřelé za nejasných okolností, ty, kteří zemřou doma, na ulici, v zaměstnání, kteří zemřou zdánlivě - nebo i skutečně - bez předchozích potíží. Když koroner, jak se nyní říká lékaři, který prohlíží tělo na místě, nezjistí příčinu smrti, nařizuje se takzvaná zdravotní pitva. Vstupujeme do těla, a nemáme v rukou žádnou předchozí diagnózu. Řešíme tedy dvě základní kategorie úmrtí: náhlou smrt přirozenou a smrt násilnou. Ale pozor, kategorie násilné smrti zahrnuje i smrt po dopravní nehodě nebo sebevraždu, nemusí to být hned cizí zavinění. Pokud takové podezření je, nařídí vyšetřovatel soudní pitvu.
Co převažuje?
Jednoznačně zdravotní pitvy, naší společnosti není lhostejné, nač lidé umírají, pokaždé chceme vědět příčinu smrti. Díky těmto údajům pak může zdravotní systém zaměřit úsilí včetně financování konkrétním směrem. Naším úkolem je tedy určit diagnózu stejně, jako to dělá lékařství klinické, ale zatímco klinik stanoví diagnózu pomocí svého odborného instrumentária, my tělo prohlédneme, otevřeme a podíváme se dovnitř bez omezení. Makroskopicky, tedy pouhým okem, pak také mikroskopicky.
A jaké jsou nejčastější příčiny náhlé přirozené smrti?
Asi nebude překvapením, že převládají kardiální příčiny, jako je selhání srdce, taky mozkové mrtvice, prasknutí výdutě mozkové tepny. Může to být třeba i plicní rozedma následkem chronické bronchitidy za vzniku změn na srdci, říká se tomu "plicní srdce", ale často také "obyčejná" chřipka či řada vzácnějších onemocnění.
Stává se často, že dostanete "na stůl" tělo člověka, u něhož vše nasvědčuje tomu, že zemřel z vnitřní příčiny, ale vy odhalíte, že u jeho smrti nejspíše někdo asistoval?
To se opravdu stává. Při zevní prohlídce těla lékař nenajde nic, co by nasvědčovalo cizímu zavinění, ale my tělo otevřeme a spatříme skrytá zranění, třeba zlomenou klenbu lební, kdy rána byla v hustém vlasovém porostu, takže nebyla vidět. Nebo to mohlo na první pohled vypadat na nešťastný pád, ale my vidíme zranění - jak říkával můj učitel - "nad krempou klobouku", tedy na klenbě lební, v místě, kde se člověk při zakopnutí nebo pádu z jednoho či dvou schodů nezraní, ale vypadá to, zejména při mnohočetných zlomeninách lebky, spíše na utlučení. Přihlíží se také k okolnostem úmrtí, pokud jsou známy. Spolupráce soudních lékařů a policie není jen fráze.
