Téma TÝDNE
Lynčování hvězd po válce aneb Tragické osudy filmových idolů

Zlomený král komiků Vlasta Burian, který v pankrácké věznici celé dny proplakal. Prvorepublikový sexuální symbol Adina Mandlová, již od umlácení rozvášněným davem zachránil vězeňský dozorce. Jan Sviták, režisér slavného filmu Přednosta stanice, kterého na ulici lynčovali, až ho nakonec zastřelil rudoarmějec. Osvobození země před dvaasedmdesáti lety bylo pro mnohé filmové hvězdy tragické.

Kina, kde se promítaly filmy s prvorepublikovými hvězdami stříbrného plátna, bývala pravidelně zaplněná. Za okupace se filmové příběhy pro mnohé stávaly prostředkem, jak na hodinu a půl zapomenout na skutečný svět za zdmi promítacího sálu. Lidé své hvězdy milovali. To se ovšem změnilo bezprostředně po konci války. Pro některé herečky a herce se dny následující po osvobození staly paradoxně nejhorším obdobím života. Nadávky, bití, konec kariéry. Někteří skončili za mřížemi, museli platit vysoké pokuty a přišli o veškerý majetek. Stali se na dlouhé roky vyvrheli. Obvykle ti, kteří byli za okupace nejvíce vidět.

Nezlomená Mandlová

Adina Mandlová patřila mezi nejkrásnější prvorepublikové herečky, měla ráda život, alkohol, sex. Za války hrála v jediném německém filmu, ale osudnou se jí stala pomluva, že spala s K. H. Frankem, byť to nebyla pravda. Ostatně dochovalo se i Frankovo jednoznačné vyjádření k této umělkyni: "Je to kurva, která se vyspí s každým cikánem, a známá šovinistka."

Jen pár hodin po osvobození zatkli Mandlovou příslušníci Revolučních gard v Berouně. Napřed ji nepoznali, až když si prohlédli její legitimaci, jeden gardista vítězoslavně vykřikl: "Aha! Ptáček utíká za Frankem!" Mandlová později vzpomínala, že pro ni nastalo pravé utrpení. V Berouně, kam často jezdívala s divadelním představením, ji okamžitě obklopil dav lidí. "Kde máš Franka, aby ti pomoh?" popsala Mandlová událost ve své vzpomínkové knize. "Byli to tíž lidé, kteří mi ještě nedávno tleskali. Teď po mně místo květin házeli kameny - ale naštěstí se netrefili - a aplaus se proměnil v obscénní urážky a hrozby." Na nádraží, odkud ji vezli na výslech do Prahy, k ní přistoupil dobře oblečený muž, plivl jí do tváře a řekl: "To je za moji mrtvou maminku, ty německá kurvo!"

Uplakaný Burian

Vlasta Burian odmítal hrát za okupace v německých filmech, zaměstnal ve svém divadle Radovana Lukavského a další lidi, aby je ochránil před nasazením v říši. Při představeních si dělal legraci z Němců, když například zvedl pravici podle nacistického pozdravu a prohlásil: "Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů." I tak se proti němu po válce strhla štvanice. Vyprovokovalo ji jediné vystoupení v rozhlasovém pořadu Hvězdy nad Baltimore, kde parodoval opilého Jana Masaryka.

Za mříže se dostal podobně jako Mandlová krátce po osvobození. Jenomže zatímco jeho herecká kolegyně na sobě své ponížení a utrpení nedávala znát, českého krále komiků vězení zlomilo. Jak řekl jeden z dozorců: "Celé dny propláče." Kvůli chatrnému zdraví ho sice načas propustili, posléze se ale Burian znovu ocitl v pankrácké cele - mezi esesáky a kriminálníky. Dvakrát ho soud omilostnil, i tak byl nakonec potrestán tříměsíčním žalářem a pokutou půl milionu korun. Nepomohlo mu ani zastání "karikovaného" ministra zahraničí Masaryka. Literární a divadelní kritik Vladimír Just ve své knize Věc: Vlasta Burian citoval dobový dokument: "Dle stanoviska ministra zahraničí není zájmu na stíhání Vlastimila Buriana pro jeho účinkování v rozhlase ve skeči Hvězdy nad Baltimore."

CELÝ ČLÁNEK O OSUDU FILMOVÝCH HVĚZD SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V ÚTERÝ 9. KVĚTNA 2017.