Analýza
Máme se líp, ale cítíme se hůř. Češi volají po vládě pevné ruky

Češi mají výrazně vyšší reálné mzdy než před 25 lety, vlastní více majetku a žijí ve větších domech či bytech. Obytná plocha na jednotlivce stoupla z 25 metrů čtverečních na 32 metrů čtverečních. Klesl počet těch, kteří s příjmem vycházejí obtížně, vzrostl počet lidí, jimž se daří spořit. Vyplývá to ze studie Češi 1990-2015 poradenské firmy KPMG, která analyzovala mimo jiné zatím nezkoumaná data agentury STEM.

Přesto se podle průzkumu 71 procent Čechů domnívá, že se společnost nevyvíjí dobrým směrem. V roce 1993 přitom byly o opaku přesvědčeny celé dvě třetiny společnosti. "Ve zkratce se dá říci, že se máme lépe, ale cítíme se hůře. Z naší analýzy se zdá, že vinen je hlavně strach Čechů z budoucnosti. Pocit ohrožení v české populaci narůstá, v posledním roce je navíc vydatně přiživován i komunikační ofenzivou 'apokalyptiků'," komentoval data řídící partner KPMG ČR Jan Žurek.

Podle dotazování má majetek v hodnotě přes jeden milion korun 62 procent domácností. Při zohlednění inflace mělo v roce 1995 majetek odpovídající dnešnímu milionu pouze 46 procent domácností. Finance se nicméně na celku podílejí jen asi ze třetiny, zbylé dvě třetiny tvoří nemovitosti a jiný majetek.

Od roku 1993 se zvýšila průměrná česká reálná hrubá mzda téměř dvojnásobně (o 94 procent). Už deset let navíc neroste relativní rozdíl mezi průměrem a mediánem mezd, což naznačuje, že se nerozevírají nůžky mezi vyššími a nižšími příjmovými skupinami.

Příjem na spotřebu a bydlení však Čechům sám o sobě nestačí. Proti roku 1993 narostlo zadlužení domácností, hlavně kvůli dostupnějším hypotékám, téměř na pětinásobek (v reálných částkách očištěných o inflaci). V posledních deseti letech tak více než 70 procent všech peněz z úvěrů domácností směřuje právě a stabilně do bydlení.

Pro většinu Čechů je důležitější ekonomická situace, respektive životní úroveň než demokracie. Pro 37 procent občanů (33 procent v roce 1997) je na "režimu" důležitější svoboda, možnost prosadit se a demokracie. Pro ostatní je to životní úroveň. Začátek 90. let byl anomálií, protože demokracie byla mladá, od té doby se poměr jen trochu proměňuje. Nejméně spokojení s demokracií byli Češi v letech 2011 až 2013. Do euforie 90. let se už nejspíš nevrátíme, poznamenal Žůrek.

Čechy trápí pocit nespravedlnosti. Zatímco na začátku 90. let bylo 30 procent lidí přesvědčeno o tom, že se společnost stává spravedlivější, dnes je to jen každý šestý. Celých 40 procent si dokonce myslí, že změny ve společnosti rozhodně ke spravedlnosti nesměřují.

V 90. letech upřednostňovalo demokratické uspořádání před minulým obdobím reálného socialismu 56 procent lidí. Dnes je to mírně nadpoloviční většina (51 procent). Skutečných nostalgiků nepřibylo, ale zvýšil se podíl těch, kteří obě období hodnotí stejně. Nejmenší nadšení pro polistopadové období vyjadřovali a nadále vyjadřují lidé nad 60 let. Zapomínání na staré pořádky se projevuje u všech s výjimkou nejmladší věkové skupiny.

Zatímco v 90. letech volalo po svým způsobem autoritářském režimu a vládě pevné ruky 45 procent lidí, v roce 2013 to byly už dvě třetiny. Nárůst byl nejsilnější u lidí ve věku 30 až 44 let, tedy u věkové skupiny, jejíž podstatná část dospívala ještě v dobách reálného socialismu. I u ostatních věkových skupin je však volání po pevné ruce většinové.