Českým zemím vládla čtyřicet let. Bez nich bych byla jen chudá kněžna, říkala. Současně ale tvrdila, že česká koruna je bláznovská čapka. Výroky rozporné stejně jako celý život této zasloužilé matky, tvrdé panovnice i reformátorky proti své vůli.
Křehká blondýnka s velkýma, trochu udivenýma, vodově modrýma očima, zamilovaná do jednoduchých pastýřských motivů. Robustní matrona, celá v černém, obklopena majestátní nádherou. Matka národů i macecha vlastních dětí. Vášnivá žena, pod kterou při sexuálních hrátkách spadla postel - a přitom puritánská mravokárkyně. To všechno byla Marie Terezie, z Boží milosti královna česká a uherská, vévodkyně rakouská et cetera, narozena před třemi sty lety ve Vídni a zemřevší o třiašedesát let později tamtéž.
Nejpozoruhodnější z mnoha okolností života Marie Terezie je skutečnost, že hluboko uvnitř zůstala přes všechny vnější proměny celý život stejná. Moc, jíž se jí dostalo a o kterou musela tvrdě bojovat, vítězství ani porážky - nic z toho se jejího nitra vlastně nedotklo. "Její život je naplněn láskou," konstatoval v jednom ze svých pověstně břitkých dopisů blízký spolupracovník panovnice, hrabě Fridrich Vilém Haugwitz. "Je to láska živelná a výsostně majetnická, tyranská a sobecká."
Nechtěná. Tak si Marie Terezie nutně musela připadat. Karel VI., poslední Habsburk v přímé mužské linii, ji sice zplodil a takzvanou pragmatickou sankcí jí alespoň na papíře zajistil následnictví, jinak toho pro dceru ale mnoho neudělal. Až do chvíle, kdy ho otrava houbami skolila do hrobu, čekal, že se nad ním Bůh smiluje a dá mu syna. Nedal.
* Jaké měla Marie Terezie "tváře"?
* Byla výchova mladé dědičky nějak výjimečná?
* Kdo stál během vládnutí po jejím boku?
* Co předcházelo domluvenému sňatku s vévodou Františkem I. Štěpánem Lotrinským?
* Jaké bylo jejich soužití?
* Proč syna Josefa, nástupce po Marii Terezii, považovali dlouho za zaostalého?
* Jaký měla vztah ke svým dětem?
* Vládly v té době v Evropě i jiné ženy?
