Zatímco doma premiér Mirek Topolánek sklidil za ocenění bratrů Mašínových z mnoha stran ostrou kritiku, pro vyznamenané bratry je český předseda vlády hrdinou a symbolem nové éry českého národa. Váží si ho více než třeba Václava Havla.
Věřil jste, že se vám podobného ocenění dostane, nebo už jste v to nedoufal?
Mému bratrovi, zrovna tak jako Milanovi Paumerovi a mně, nikdy o udělení vyznamenání nešlo a nikdy jsme ho ani neočekávali. Vážíme si však toho, ze naše činnost a motivace byla uznána.
Co pro vás premiérovo vyznamenání znamená?
Udělení čestné plakety pana předsedy vlády Mirka Topolánka je prvním krokem směrem k vyrovnání se s neslavnou historií českého národa. Tato plaketa je výrazem uznání všech, ne jenom nás, kteří bojovali proti komunistickému teroru.
Vnímáte premiérův krok jako signál, že se v Česku něco začíná měnit?
Je to pozitivní signál, že v českém národě jsou přece ještě jen politici, kteří se liší od svých předchůdců, kteří zradili očekávání národa v roce 1989 u příležitosti světového rozpadu komunistického systému. Mirek Topolánek na sebe bere velký úkol pracovat na morální, právní a politické obnově národa. Přejeme mu úspěch!
Je pro vás dodnes bolestné, jak se k vám vaše vlast zachovala - 20 let od listopadové revoluce a žádná rehabilitace vaší osoby?
Bolí to, ale je to pochopitelné. Morální hodnoty naší rodiny se od doby, kdy náš otec bojoval za svobodu Československa ve dvou světových válkách a kdy my jsme bojovali proti komunismu, nezměnily. Morální hodnoty většiny české společnosti byly zmrzačeny čtyřiceti lety komunismu a téměř dvaceti lety postkomunismu. Neočekáváme zázrak. Znalost historie a zdravá diskuze, kterou pan Topolánek svým činem vyvolal, možná přispěje k očištění našich jmen.
Jaký máte vztah k Václavu Havlovi a Václavu Klausovi? Proč si myslíte, že ani jeden z nich vám vyznamenání neudělil?
Václava Havla znám ze školy v Poděbradech. Od té doby jsme se nesetkali. Pana Klause osobně neznám. Pánové Havel a Klaus se postarali o to, aby komunistická strana v České republice dodnes přežila. Postarali se o kontinuitu ústavy, zákonů a soudnictví, náš cíl byl opačný.
Kdy jste se o tom, že budete vyznamenán, dozvěděl?
Byl jsem kontaktován o úmyslu pana předsedy vlády pouze několik dnů před jeho příjezdem.
Jak se na události starší než padesát let díváte zpětně? Stmelily vás tyto zážitky s bratrem na celý život? Jste v kontaktu s Paumerem a vaší sestrou?
Samozřejmě je to silné pouto. Společně doufáme v lepší - a to ne pouze ekonomickou - budoucnost české země, se kterou nás dnes spojuje pouze historie, vzpomínky na neznámé hroby našich rodičů a zavražděných přátel. Obraz trosek kdysi kvetoucího statku, ve kterém se narodil náš otec a který byl komunisty ukraden naší rodině a nikdy nevrácen, svědčí o devastaci způsobené čtyřiceti lety diktatury proletariátu. S Milanem Paumerem jsme v častém styku. Sleduji jeho osvětovou činnost u české veřejnosti, hlavně ve školách, kde se snaží přiblížit mládeži část české historie, se kterou jsme byli spojeni. Se sestrou si telefonujeme každý týden.
Co vám nejvíce vadí na Česku? Sledujete dění ve vlasti?
Nejvíce mi vadí neznalost občanů české historie, především období krutovlády komunistů v padesátých letech, období třídního boje a diktatury proletariátu. Těší mne otevření Ústavu paměti národa. Je důležité, aby byly zveřejněny všechny dokumenty z archivu STB a kontrarozvědky svědčící o komunistických zločinech a činech těch, kteří s těmito zločinci spolupracovali. Bez znalosti těchto skutečností není obnova národa možná.
Foto: Karel Šanda, Krajane.net
