Z pohledu vozíčkáře
MHD v Praze s vozíčkáři nepočítá. Přichází proto o turisty

Občanské sdružení Asistence a Univerzita Karlova nechaly studenty otestovat pražskou hromadnou dopravu a život vozíčkáře v pražských ulicích. A zjištění? Studenti se sice setkali s mnoha vstřícnými lidmi, ale také dlouhými čekacími dobami na spoje. "Místo pěti minut museli čekat až tři čtvrtě hodiny. To si člověk neuvědomí, dokud to nezažije," konstatoval Erik Čipera ze sdružení Asistence. Nepříjemné bylo i chování některých řidičů tramvají.

V pondělí jste vyhlásili výsledky projektu Jedeme v tom s vámi. Čeho se týkal?

Studenti Pedagogické fakulty dostali za úkol vybrat si svoji trasu a vyjet do Prahy na vozíku, přičemž jeden byl na vozíku, druhý mu asistoval a třetí je natáčel.

Kolik studentů se projektu účastnilo?

V tomto ročníku jich bylo 27, ale celkově jich už bylo přes 400. Šlo totiž o pátý ročník.

A jaká byla základní zjištění studentů?

Třeba u hromadné dopravy je překvapilo, že jim nejede tramvaj každých pět nebo deset minut, ale že na bezbariérový spoj musejí čekat půl až tři čtvrtě hodiny. To si člověk neuvědomí, dokud to nezažije. Pak si stěžovali, že jim řidiči tramvají nevyklápěli plošiny, i když to mají v popisu práce. A také je zarazilo, že když je člověk na vozíku, tak nikdo nemluví přímo s ním, ale všichni se obracejí na jeho asistenta. Většina skupin se dostala do situace, kdy museli něco řešit, ale nikdo nemluvil s těmi na vozíku, ačkoliv to byli stejně inteligentní lidé jako "jejich" asistenti.

To znamená, že lidé automaticky pokládají vozíčkáře za méně inteligentní, než jsou zdraví lidé?

Asi ano, asi podceňují inteligenci lidí na vozíku, nebo předpokládají, že komunikace s nimi bude komplikovaná, a proto raději hovoří s jejich asistenty.

V čem jsou největší problémy handicapovaných, když se chtějí po Praze pohybovat?

Polovina městské hromadné dopravy není bezbariérově přístupná, a to pak síť veřejné dopravy řídne. Navíc nemůžete použít podstatnou část stanic metra, takže se vám doprava hodně zkomplikuje a trvá déle než zdravým lidem.

A lepší se to postupem času?

To ano, ale velký problém je, že se něco dohodne a pak se ty dohody nedodržují. V minulém roce měl být otevřen bezbariérový přístup do stanice metra Můstek, letos měly následovat další stanice - a nic. I za minulého primátora bylo třeba pět let, kdy se neupravila ani jedna stanice. Při jejich počtu to tak vypadá, že bude trvat ještě padesát let, než se to napraví. A to je hrozně dlouho. Pozadu je v tomto oproti ostatním moderním městům Evropy. Handicapovaní lidé z jiných zemí, kteří ji navštíví, se pak už nevracejí, protože pohyb po ní je pro ně náročný.

To znamená, že Praha přichází o handicapované turisty?

Přesně tak. Praha je světoznámá svou historickou hodnotou, ale pro lidi na vozíku je to destinace neoblíbená. Je pro ně třeba problém zorientovat se, kde je výtah. A bohužel to zkomplikovalo i uzavření stanice Národní třída, kdy se komplikuje bezbariérový přístup do metra v centru. Hodně mrzuté je, že nové tramvaje, které se teď nakupují, jsou pro vozíčkáře výborné, jenže zase nejsou přístupné tramvajové zastávky, takže z nich vozíčkáři nemohou vystoupit. Dlouhodobě na to upozorňujeme, ale bohužel to nikdo neřeší. Praha tak přichází o miliony korun.