Strašit, nebo nestrašit? A jak intenzivní má být mikulášský děs? Každoroční svár některých rodičů s psychology ještě komplikují komerční čerti.
Čert aby se v tom vyznal. Vedení Českých drah poslalo o víkendu zástupy dobrotivých čertů na takzvané mikulášské jízdy a dnes (v pondělí) vpodvečer vysílá Česká televize v přímém přenosu mikulášskou show moderovanou Janem Krausem a zakončenou speciálním vydáním Večerníčku, v němž Kašpárek s čertem zle zatočí. Dobrotivé pekelníky i svaté muže potkají děti v nákupních centrech, ve školách i na firemních mikulášských večírcích. To vše jsou Mikuláši a čerti komerční a chce se mi o nich říci: "S takovými táhněte k čertu!"
Jenže se "skutečnými" čerty a Mikuláši je zase jiná potíž. Pamatuji si, jak jsem jednou 5. prosince večer vyšel na procházku s tříletou dcerou, když tu zpoza rohu vyběhl Mikuláš s čertem, přičemž hrůzostrašně namaskovaný zástupce Luciferovy říše udělal "bleblebleble". Vylekané dítě se rozbrečelo a počuralo. Podobně bych nejspíše dopadl, kdyby na mě po setmění vyskočili tři obejdové s punčochami na hlavě například v Krčském lese nebo ve Stromovce.
Také můj přítel Mirek Chudej, zasloužilý Mikuláš (hraje tuhle roli už čtvrt století), často vzpomíná, jak se jednou děti vylekaly jeho hrozivých pokárání: "Vešel jsem do místnosti a nikoho neviděl. Jedno dítě bylo pod postelí, druhé se třáslo za záclonami. A najednou zpoza záclony vytéká po zemi tenký pramínek. No, to děcko se počuralo." Stalo se před mnoha lety a od té doby se Chudej snaží být laskavým Mikulášem, jeho čert zůstává na prahu obýváku, tváří se neutrálně a k větší aktivitě je vyzván jen tehdy, když má někdo z belzebuba srandu, či je dokonce na nebesko-pekelné hosty drzý. Hrůzu tahle zkušená skupina budí obezřetně a podle okamžité odezvy publika.
Před letošním bezbřehým strašením varuje v médiích psycholog Jiří Brančík: "Nejsem přívržencem zastrašování dětí mytickými postavami. Dítě může prožít traumatický stav a nést následky do konce života. Nezáleží na tom, jestli dítě vidí čerta na ulici nebo přijde až k jeho dveřím. Pokud rodiče chtějí, aby jejich potomek nezlobil, mají ho vychovávat jinak. Doporučuji spíše pozitivní motivaci." Rodiče nabádá, aby dětem před případnou návštěvou z pekla vysvětlili, že "čert je takový divný chlapík, který se je jen pokouší vylekat, že jim doopravdy neublíží a nikam je neodnese".
V knize folkloristy Jana Vyhlídala Naše Slezsko z roku 1903 jsem dokonce našel poznámku, že na Opavsku velkolepé strašení, kdy jsou čerti navlečeni do kožichů, strašlivých masek a ovázáni řetězy, upadá také proto, že hodně dětí se po takovýchto návštěvách "mnoho vystrašilo a do nemoci přišlo, jedno leželo celý rok". Podle psychologů totiž tříleté či pětileté děti nedokážou rozlišit, co je skutečnost a co nadsázka dospělých. Rodiče jsou pro ně naprostou autoritou, takže nechápou, proč jejich věrní ochránci teď z bytu čerty hned nevyženou. Dětská psychika je vážně otřesena a počurání víc než pravděpodobné.
Tahle doba prostě čertům a Mikulášům všeho druhu přidělává vrásky. Z těch komerčních mají děti často legraci a jejich trapné výstupy devalvují celou staletou tradici i její v podstatě výchovný smysl. Mezi "pravými" čerty je ale pořád příliš horlivců, kteří často ani nemají zkušenost s výchovou a reakcemi malých dětí. A prostě jen pouštějí děs, hrůzu a dnešní chemické triky jim dokonce umožňují i vypouštění či plivání síry z huby.
Snad jedině svátek svatého Mikuláše na pár let vyškrtnout z kalendáře a tím mu vzít komerční úspěch a zároveň tak pacifikovat šílené tatínky, strýčky či kamarády, kteří si čerta pletou se zombie či s hrdiny těch nejstrašnějších hororů.