Obří kulturák sovětské armády v Ploužnici dokazuje i 25 let po sovětské okupaci, jak moc u nás Rusové toužili zůstat na věčně časy. Okupace začala 21. srpna 1968 a skončila v létě 1991, odstraňování škod po ní stojí miliardy korun.
Český stát už na účtu za sovětskou okupací (21. srpna 1968 až 21. června 1991) nechal miliardy korun, přesto musí za nezvaného hosta platit i nadále. Například jen v Ploužnici u Ralska bude na asanaci sovětského sídliště a dalších objektů potřeba asi 200 milionů korun.
Kolik času uplynulo od konce sovětského záboru Československa, ukazuje prales, který nahradil původní úhledný parčík před ploužnickým sovětským kulturním domem. Pětadvacet let opuštěný kulturák zmizel v divokém porostu a z chodníku ho nelze vůbec spatřit. Kdo se však protáhne houštinou, spatří ohromující stavbu.
Monumentální stánek pro koncerty sovětské armádní hudby, estrády i promítání filmů, jenž měl sloužit asi dvaceti tisícům sovětských vojáků a hlavně rodinným příslušníkům důstojníků, kteří do léta roku 1991 obývali vojenský prostor Mimoň. Je to hororová scéna. Letité deště rozmáčejí cihlové zdivo kulturního domu a vyhlodávají v něm hluboké jizvy, takže stěny působí jako krápníkové jeskyně. Stavbu však pořád drží pohromadě železobetonová konstrukce, a i když na prostorné jeviště prší, stále je ve vzduchu cítit zábava na rozkaz, jaká fungovala v invazní armádě.
Na nedalekém letišti Hradčany se cvičilo sovětské letectvo už během manévrů Varšavské smlouvy v květnu 1968, takže 21. srpna téhož roku nemělo nejmenší problém s navigací svých letounů An-12 a An-24. Hradčany se staly leteckým mostem a z každé "Anduly" vylezlo 90 vojáků a vyjel jeden tank nebo obrněný transportér. Sověti tehdy letištní posádku snadno odzbrojili a dalších třiadvacet let už sem československou armádu nepustili. A když se pak v roce 1991 přece jen ruské letouny vznesly směrem k Moskvě, okupanti přiznali, že jejich 236. stíhací bombardovací letecký pluk a 131. smíšená letecká divize tu operovaly celkem s pětatřiceti vrtulníky MI-24 a zhruba pětačtyřiceti stíhačkami MIG-21.
Dnes jsou z některých hangárů, jimž se přezdívá úly, jen zříceniny. Jiné se však pronajímají, a vůbec ne levně. "Úly patří Libereckému kraji, já za ten svůj platím dvaadvacet tisíc korun ročně," zve nás na návštěvu Jan Hanuš, jenž v sovětském hangáru garážuje motorové rogalo.
Na atomovou válku jsou pak stále připraveni v jediném dochovaném sovětském skladu jaderné munice ve východní Evropě. Všechny ostatní byly zničeny, ten v Brdech nedaleko obce Míšov však udržují nadšenci sdružení v Nadaci Železné opony, kteří ho proměnili v Atom muzeum Brdy. Brdský vojenský újezd sice armáda letos v lednu opustila, ale bývalou sovětskou základnu si pořád střeží dál jako oko v hlavě. Areál je oplocený, pro návštěvníky si musí k bráně dojít průvodce Milan Skočovský. "Hlavně tu nic nefoťte, z toho by mohly být problémy," prosí nás cestou, když autem míjíme bývalé sovětské sídliště pro rodiny důstojníků střežících jaderný sklad. Na rozdíl od ruin paneláků v Ralsku jsou tyhle bytovky zachovalé jako ve skanzenu.
Samotný sklad jaderné munice do roku 1990 nesměl vidět žádný našinec, i kdyby to byl generál Československé lidové armády. "Do roku 1990 sem nevkročil jediný občan Československa, jediný náš voják. Dokonce sem byl odepřen vstup československé části delegace, která byla účastníkem cvičení vojsk Varšavské smlouvy, jež se v roce 1985 konalo pod názvem Družba," vypráví Skočovský u pancéřované brány do podzemního areálu.-57a5faf33284f_227x235.jpg "Čtěte TÝDEN!")
* Kolik už stála český stát sovětská okupace?
* Proč Rusové nikdy nepřispěli na likvidaci škod částkou čtyři miliardy korun, kterou přislíbili při vyjednávání odsunu?
* Odjela by vůbec ruská armáda z Československa, kdyby už v roce 1991 vládl v Kremlu místo Gorbačova Vladimír Putin?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NAJDETE V REPORTÁŽI V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 8. SRPNA 2016.
