Předseda Sovětu národních komisařů Alexej Kosygin: Máme připraven návrh protokolu, který už znáte. Každému jsme rozdali exemplář. Bohužel nám chybí česká verze, protože jsme neměli kvalifikované překladatele. Vlastně ho máme v češtině, ale ten překlad není dobrý.
Předseda Nejvyššího sovětu Nikolaj Podgornyj: Jako pracovní materiál jsme ho připravili, je těžké říct, odpovídá-li českému textu nebo ne.
Kosygin: Soudruhu Smrkovský, neručíme za preciznost překladu.
Podgornyj: Vylepšovali jste ten materiál, Alexandře Stěpanoviči?
První tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček: Některé poznámky a změny máme.
Kosygin: Možet byť, půjdeme po stránkách: první strana, druhá strana a tak dále.
Dubček: S pozměňovacími návrhy, které máme, začne soudruh Černík.
Kosygin: Můžeme číst bod za bodem? Až budou opravy, udělat je a pak číst dál?
Dubček: Začíná soudruh Černík.
Kosygin: Proč bychom se měli opakovat. Přímo to budeme brát po stránkách a dělat v nich změny.
Premiér Oldřich Černík: Vážení soudruzi...
Podgornyj: Vy budete dělat změny?
Černík: Všichni členové předsednictva a celá delegace, která provází prezidenta republiky , pociťují závažnost našich rozhovorů. Naše země se ocitla v situaci, v níž nebyla od dob války. Hodnotíme situaci v zemi jako nanejvýš kritickou, nebezpečnou velkým krveprolitím. Hrozí organizační rozštěpení strany v důsledku toho, že jsou státní orgány jakoby vyloučeny z řízení společnosti a i celkově řízení společnosti je oslabené.
Předsednictvo ÚV KSČ chce vám říci, že spojená vojska spřátelených států vstoupila na území Československa bez jeho souhlasu. Předsednictvo nežádalo o takovou pomoc. Na to nebyly připraveny ani československá armáda, ani Lidové milice, ani bezpečnostní orgány.
Obrací se na sovětskou stranu:
Chceme společně s vámi nynější situaci vyřešit. Žádáme politbyro UV KSČ, aby poskytlo v tom československým komunistům aktivní pomoc. Chceme se soustředit na zamezení nebezpečí krveprolití a rozštěpení strany.
...
Klíčovou otázkou je problematika mimořádného sjezdu. Z toho důvodu, že se tento sjezd sešel bez souhlasu Ústředního výboru, bez účastí delegace slovenských komunistů, nelze ho považovat za řádný, legitimní. Proto nelze souhlasit ani s jeho usneseními.
Zdá se nám že východiskem bude to, že budeme muset pracovat s delegáty sjezdu, vše promyslet a zkonsolidovat a připravit sjezd, jež se bude konat v normálních podmínkách, v takových podmínkách, které budou v souladu s potřebami strany a lidu.
...
Přátelsky vás prosíme, abyste se zabývali našimi doporučeními, aby si neporozuměla pouze předsednictva, ale aby se projevily vaše city k našemu národu.
Kosygin: Přejdeme k opravám.
Dubček: Proč ne. Možná bych některé změny mohl udělat já, které dnes soudruzi vypracovali a zanesli. S nimi se seznámíte. Dovolte však, abych řekl několik slov k naší dnešní společné práci. Před hodinou nebo dvěma jsem měl možnost podívat se na dokument, který jste nám představili a chtěl bych poprosit, aby se také dokument představen naším předsednictvem objevil v protokole o našem setkání.
Chce zdůvodnit některé připomínky a formulace, zejména v částí tykající se přijetí neodkladných opatření.
Tam kde se hovoří o informaci komunistů, je třeba důkladně přistupovat k formulování, aby se strana, ÚV KSČ vyhnuly opakování některých omylů vůči kádrům a v této souvislosti nezákonným opatřením, k nimž došlo v 50. letech.
Dále upozorňuje, že podle zpráv z domova je situace ve straně a zemi mnohem horší než si ji zatím představovali. Existuje určitá hrozba rozštěpení strany.
Až se vrátíme domu, nemůžeme očekávat, že to, co se stalo, bude možné během krátké doby napravit. Bude to dlouhá a těžká práce a naše Předsednictvo ÚV strany se setká s velice složitou, těžkou situací. Velice těžkou a složitou proto, že jak nás informovali soudruzi, nikde není pozitivní odezva. Toto byste asi měli, soudruzi, vzít v potaz.
...
Prosím abyste se zamysleli, jaká pozitivní opatření z vaši strany lze přijmout, protože my v Předsednictvu nemůžeme stát proti pocitů a myšlenek svého lidu a strany.
Generální tajemník ÚV KSSS Leonid Iljič Brežněv: Včera jsem trochu onemocněl a neúčastnil jsem se práce na včerejších večerních a dnešních ranních setkáních, ale plně souhlasím s politbyrem, které pracovalo jednomyslně na přípravě dokumentů. Všechny naše návrhy se promítly do dokumentu, promítl se tam i směr rozhovorů se soudruhy Dubčekem, Černíkem a Smrkovským a ostatními zde přítomnými s výjimkou těch co dorazili z Prahy včera.
Vše, co tady přednesl s. Černik a zvláště to, co řekl s. Dubček, ruší vše, co jsme všichni vytvářeli čtyři dny, daleko, daleko zpátky. Mluvím zpatra. Politbyro mě může opravit.
Jestliže to, co zde pronesl s. Dubček, míní jako směr svého jednání po návratu domu, pak je to horší varianta toho, co se dělo po Čierně. Říkám to zcela otevřeně.
...
V prosinci /1967 - pozn. překl./ v osobním rozhovoru s Vámi /obrací se na Dubčeka - pozn. překl./ - tohle opakují snad již podesáté - jste hovořil o záměru vyměnit málem celé Předsednictvo ÚV. My jsme nic nenamítali proti vašim opatřením, například o rozdělení funkcí prvního tajemníka a prezidenta. Pevně jsme se drželi zásady nevměšování do vašich vnitřních záležitosti.
Žádná kádrová doporučení, Alexandre Stěpanoviči, jsem ti nedával. Ale od tohoto okamžiku začali jsme pociťovat neklid. Již tehdy bylo patrné, že se situace v KSČ nevyvíjí dobře. V lednu s. Dubček přijel za námi. Dva dni jsme s Nikolajem Viktorovičem strávili s ním, ale i tentokrát jsme žádné kádrové otázky nenastolovali. Ty jsi přísahal, že vše bude dobré, nádherné. Dával jsi pozitivní charakteristiky mnohým ministrům a vedoucím pracovníkům, říkal jsi, tenhle je poctivý komunista, tamten dobrý komunista a pracovník. Říkal jsi, že nedovolíš, aby jim bylo ublíženo, pouze jedno jméno jsi nevyslovil, o jednom jsi řekl, že ho vyměníte. Já jsem řekl - vaše věc /tvojo dělo - pozn. překl./
A pak bylo všechno naopak: všichni ministři, které jsi chválil, byly vyměněny, přičemž lid i odstraňovali pro nic za nic. Nejsem přesvědčen, zda jste schopní v něčem obvinit například bývalého ministra s. Davida, pokud ovšem něco nezfalšujete. A takovými metodami jste očernili celou stranu. Vždyť jsme ani nepomysleli na vstup vojsk, když jsme vás pozvali na poradu do Drážďan. Pamatujete, s. Dubčeku, během rozhovoru na chodbě jsme vám a s. Černíkovi řekli: „Budete-li v hmotné nouzi, naše strana a lid jsou připravení pomoci československým bratrům i k vlastní újmě. Máme 13,5 mil. komunistů a 240 milionů občanů, můžeme 100 g chleba každému vzít, něco masa také, ani si toho u nás nikdo nevšimne. Řekněte, jaké máte potíže?"
Ovšem paralelně jsme řekli, že podle všeho, vaše protisocialistické a v podstatě kontrarevoluční síly začínají útočit jak na stranu prostřednictvím kádrů, tak i na věc socialismu v Československu.
Foto: images.wikia.com
