Čí jsou tyto stanice? A sklady zbraní na různých ministerstvech? Myslím si, že to nejsou zbraně Dubčekovi, ani Černíkovi, a zajisté ne Ludvika Ivanoviče. Jeho vůbec nespojujeme se všemi těmito otázkami. Neúčastnil se všech předchozích jednání. Já jen otevírám tato minulá fakta nyní, za přítomnosti všech členů Předsednictva. Chci, aby o tom prezident věděl a bude-li nutno, aby řekl lidu pravdu, jak se věci mají.
Nevystupoval bych dnes, kdyby nebylo projevů s. Černíka a s. Dubčeka. Nejednou jsme se v těchto dnech setkali v Moskvě a dohodli se, že se nebudeme ohlížet zpět, ale dívat se dopředu. Ovšem vy, s. Dubčeku, jste dnes pronesl takovou řeč, která ve mně vyvolává nejen pochybnosti, ale - řeknu to přímo - nedůvěru. To je moje mínění.
Vypadá to tak: přijedete domu a řeknete, že je nová situace a tu jsme vytvořili my. Ano, my jsme ji vytvořili, ale s cílem bránit naši společnou věc. Ale ani jsme si nedovolili nařídit zákaz vycházení. Poslali jsme vojska nikoliv proto, aby byli zabíjení vaši i naši lidé. Poctivě jsem vám také řekl, že jsme nepřišli proto abychom s omluvou odešli. Nebudou květiny, ale nebude ani krveprolití, a v tom bude velká zásluha, vaše i naše.
Poté co znovu připomněl Dubčekovi jeho sliby a nicnedělaní, opět na něj zaútočil:
Kdo z nás je čisťounký a kdo ne zcela čistý? Vy jste tady pronesl takovou řeč, jako kdybyste nás chtěl poslat před soud. V našich smlouvách o věrnosti Varšavské smlouvě, o závazcích odsouhlasených v Čierne nad Tisou, v Bratislavském prohlášení je zapsáno, že věc obrany socialismu je věcí všech bratrských stran. Samozřejmě, neříká se tam přímo o vstupu vojsk, tak se v politických dokumentech nepíše, avšak naše kolektivní odpovědnost za osudy socializmu, je tam zakotvena jasně. A z toho jsme vycházeli a budeme vycházet, proto že jsme komunisti.
Slova se ujal Kosygin, který nasadil ještě ostřejší tón.
Kosygin: Naše předpoklady, založené na důvěře v Předsednictvo ÚV KSČ se nenaplnily. Vysvětlil jsme vám, že tato akce byla vynucená a nutná. A domnívali jsme se, že jste právě tak pochopili situaci a že jsme našli určité vzájemné pochopení. Avšak svými vystoupeními jste to všechno přeškrtli a zpřísnili situaci, přičemž vlastní vinou. Pokud bychom neposlali vojska, Československo by zvolilo kapitalistickou cestu vývoje.
...
S. Dubček nám zcela srozumitelně řekl, že nemůžeme očekávat žádné změny po našem vstupu do Československa. Řekli jste nám, že je třeba brát v úvahu situaci v zemi, že situace se vytvořila těžká a že poté, co došlo ke změnám, nemohli jste ji ovlivňovat. Říkáte dále, že straně je způsobená nenapravitelná škoda, že strana je před rozkolem, že východisko ze situace nevidíte a že KSSS musí promyslet, co je třeba dělat, že jsou možné provokace ze strany vojáků, že váš lid nepodporuje provedené akce a jednomyslně je proti ním, a proto lze očekávat cokoliv. Pokud vy před odjezdem odsud říkáte tohle, pak co můžeme od vás čekat?
Vinu chcete přeložit plně na nás. Poté říkáte, že situaci nemáte pod kontrolou a že zatím nevíte, co budete dělat se svým nezákonným sjezdem.
Vrátíte se a prohlásíte, že celý národ je proti Sovětům, proti Sovětského svazu. Váš příjezd poslouží tomu, aby obrátit celý národ, celou stranu proti Sovětskému svazu.
...
Po vašem vystoupení s. Dubčeku nejsme přesvědčení o vás jako o důsledném komunistickém činiteli, který i v nejtěžší situaci musí hledat východisko v zájmu naších národů, v zájmu spolupráce a semknutosti socialistických zemí.Jestliže tak vystoupíte na svém plénu ÚV nebo ještě někdy, vypukne občanská válka. Je to cesta k válce. Vaše vystoupení nabádají k závěru: chopte se zbraní a vystupujte proti Sovětskému svazu. Čekali jsme od vás něco úplně jiného.
Podgornyj: Dubček svými slovy nás vyzývá, abychom se dívali dopředu, avšak celou dobu nás táhne zpátky. Co se tyká zásadní otázky, Dubček ve svém vystoupení řekl, že by chtěl zahrnout do protokolu připomínky, které soudruzi vypracovali na Předsednictvu ÚV KSČ. Podívejte se, soudruzi, tento dokument je ultimatem pro nás. My ultimata odmítáme kategoricky. Můžete si dělat co chcete, ale my kategoricky odmítáme myšlenky, které chcete do protokolu dostat.
Po deseti minutové přestávce Husák prohlásil, že pracovali na projektu protokolu a Kosygyn navrhl ho projednat.
Brežněv: Vysvětlil jsem s. Černíkovi a Dubčekovi, v čem se mýlili, oni však mlčí. Proč? Co to má znamenat?
Prezident Ludvík Svoboda: O tom se může hovořit potom.
Černík: Souhlasím s tím, abychom ovládli situaci v Československu, protože tak mi přikazuje moje stranická čest a umožňuje má zkušenost. Je to mé čestné slovo na tomto historickém zasedání. Budu bojovat, podnikat veškeré kroky k tomu, aby se zlepšoval vztah k Sovětskému svazu a socialistickým zemím.
Dubček: Bylo mi špatně, dvakrát jsem spadl, soudruzi mě postavili na nohy. My jsme zavázání svému lidu, své straně a jsme povinní dělat vše pro to, abychom našli východisko ze situace. Upevňovat internacionální vztahy, upevňovat stranu a dělnickou třídu, i když to bude těžké. Závěrem bych chtěl říci, že práce, kterou jsme zde uskutečnili, bude platformou pro mojí další prací, kam mě soudruzi pošlou.
