Obce v novém hávu
Mrdákov, Sračkov, Mrchojedy. Obce touží po jiném názvu

Liběšice na Litoměřicku touží po originalitě. V Česku mají totiž hned tři jmenovce a časté záměny při doručování úředních dopisů chtějí jednou provždy vyřešit přejmenováním. Nově by se mohly jmenovat podle nedalekého kopce Liběšice pod Sedlem. Zařadily by se tak do početného zástupu obcí, které se v minulosti rozhodly změnit jméno. A to nejen kvůli odlišení. Třeba pražský Hloubětín by s původním názvem Hloupětín jen stěží lákal nové obyvatele, a to na tom nebyl zdaleka nejhůř.

Liběšice na Litoměřicku zdobí krásný zámek, kostel a množství historických stavení. V jednom jsou ale naprosto tuctové - v názvu. Pátráním v mapě lze totiž objevit také Liběšice u Žatce, u Mostu a u Jičína, což těm u Litoměřic dělá nemalé potíže. "Z krajského úřadu končí pošta pro nás v Liběšicích u Žatce a opačně. Někdy dojde ke zpoždění, někdy nám to bohužel vůbec nedorazí - a třeba jsou to dost důležité doklady," postěžovala si TV Barrandov starostka obce Alena Knoblová.

Proto se na obecním úřadě zrodil nápad Liběšice přejmenovat. Myšlenka je jasná. Obci má dát jméno kopec, pod kterým se rozkládá. Nový název tedy zní Liběšice pod Sedlem. Návrh je zatím pouze ve fázi zrodu, musí ho ještě schválit místní zastupitelstvo a pak také ministerstvo vnitra, které hlídá, aby byl název česky a nebyl nijak urážlivý. Za poslední léta by byl přídomek "pod Sedlem" pro ministerské úředníky poměrně razantní změnou. "Za posledních osm let evidujeme čtyři změny, přičemž šlo prakticky o detaily. Například o změnu diakritického znaménka," řekl tiskový mluvčí ministerstva vnitra Jiří Korbel

Mazání Švermy

Daleko razantnější změny ale v Česku proběhly už dříve. Hlavně po revoluci, kdy byly v celém Česku mýceny názvy poplatné minulému režimu. Z měst tak lze uvést příklad nejznámější, a to přejmenování Gottwaldova na původní Zlín. Na Slovensku podobně zavrhli název Švermovo, pojmenované podle komunistického politika Jana Švermy, a středoslovenské obci vrátili původní jméno Telgárt. Naopak zachována byla kladenská městská část Švermov, která byla v roce 1949 pojmenována také po Švermovi. Jenže ta v tento rok prakticky vznikla a neměla tak název, ke kterému by se mohla vrátit.

Podobně je na tom Havířov, který v padesátých letech vznikl také jako úplně nové město. Navíc název Havířov je vcelku přijatelný i v současnosti. Ale mohlo být hůř. Jméno města lidé navrhovali ve velké anketě a v ní zaznívaly větší perly. Jen namátkou: Lidovlád, Vítězný Kahan, Ještěvíce, Uvědomělov, Bolšánkov, Úderníkovice nebo Chrč (zkratka hesla Cíl havířů Republiky československé).

Buďme lázně, zní to líp

V posledních letech se už obce nesnaží do svého názvu vetknout jméno velikána, ale slovo čistě praktické a, řekněme, turisticky zajímavé. Proto se na počátku devadesátých let přejmenovala středočeská Toušeň na Lázně Toušeň a stejné choutky měl před několika lety i krušnohorský Jáchymov. Název Lázně Jáchymov ale nakonec tamní zastupitelé neschválili.

Ale zpět k přejmenovávání. Obce nedostávaly nová jména jen po vlivných komunistech. Příkladem může být Havlíčkova Borová nebo Havlíčkův Brod, dříve pouze Borová a Německý Brod, které svým přídavným jménem uctily spisovatele a novináře Karla Havlíčka Borovského. Stejně tak byly v roce 1938 přejmenovány Otrokovice na Baťov, a to při vzpomínce na zakladatele obuvnického impéria Tomáše Baťu, který krátce předtím tragicky zahynul při letecké nehodě. V roce 1946 se už ale Otrokovice zase vrátily k původnímu, staletími prověřenému jménu.

Z Frývaldova do Cukmantlu

Dalším příkladem přejmenovávání obcí byla snaha zbavit je původního německého názvu. "Dělo se tak po roce 1945, kdy byly německé názvy v Sudetech považovány za nepatřičné. Proto se například Falknov změnil na Sokolov, Cukmantl na Zlaté Hory nebo Frývaldov na Jeseník. Přejmenování se měl dočkat i nedaleký Šumperk, ale nové jméno Velenov nakonec nepřijal," vysvětluje Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český.

Ke změně názvu vedla obce ale také snaha dostat do úředního jazyka své zažité jméno. Obec Mokrá Vrata zkrátka nikdo neřekl jinak než Mokrovraty, a proto se místní rozhodli, že jméno upraví na tuto zažitou podobu.

Z mapy zmizel i Sračkov

A nakonec suverénně nejvděčnější důvod k volbě jiného jména - odstraňování hanlivých výrazů, které se během staletí usídlily ve jménech mnoha obcí, které tím však nijak nadšené nebyly. "Byla tady snaha hanlivě znějící názvy nějak vylepšit. U Kostelce nad Černými lesy je například vesnička s téměř poetickým názvem Svatbín. Dříve se ale jmenovala Svrabov," uvádí příklad jazykovědec Pavel Štěpán.

Podobně se z Mrchojed staly Mrkvojedy a pražská městská část Hloubětín až do počátku dvacátého století nesla název Hloupětín. Existují ale i extrémnější příklady. Například Malá Lípa na Havlíčkobrodsku se snaží zapomenout na své původní jméno Sračkov, Mrákov u Domažlic zase na písmeno "d", které dělalo z nevinného Mrákova chlípný Mrdákov. 

Najdou se ale i obce, které se za svůj úsměvný název nestydí - třeba středočeská Řitka. Tamní místostarosta Antonín Dvořák soudí, že jim jméno evokující zadnici přinášelo spíše užitek. "My jsme na tom vlastně docela prosperovali, protože jsme se dostali do písničky 'Pičín, Kozomín, Řitka', což vedlo k tomu, že se poté konaly i srazy obyvatel všech tří vesnic," připomněl Dvořák někdejší devadesátkový hit Rybitví od kapely YoYo Band. Ale nejde jen o jednu skladbu. V sedmdesátých letech se do Řitky konaly také pochody z Prahy oblíbené především mezi Moravany, pro které byl diplom z Řit(ť)ky skutečnou odměnou.