Ředitel Islámského centra v Praze Vladimír Sáňka podal trestní oznámení kvůli šíření nepravd o muslimech. Míří na odpadlíka od islámu Lukáše Lhoťana, jehož kauzou se podrobně zabývá aktuální vydání časopisu TÝDEN. Co je pravdy na tom, že čeští muslimové podporují radikální kazatele a žádají v Česku zavedení islámského práva šaría?
Podal jste trestní oznámení na Lukáše Lhoťana kvůli jeho textům o muslimech. Proč jste se ozval až teď, když píše své texty delší dobu?
Oznámení jsem podal již v roce 2012. Když se víc než rok nic nedělo, podal jsem je znovu u jiného státního zastupitelství. Předtím jsem podobně jako ostatní muslimové jeho výlevy ignoroval a říkal si, že ho to snad za čas přejde. Přitom on sám proti muslimským organizacím i jednotlivým muslimům podal celou řadu trestních oznámení, se kterými se většinou ihned po jejich podání veřejně chlubil. Popravdě řečeno proti mně a proti některým českým muslimům žijícím v Praze útočil už v době svého působení v brněnské mešitě, což ale bylo spíše způsobeno komplexem být za každou cenu více vidět než pražské centrum.
Proč se domníváte, že jeho texty podněcují nenávist, jak vyplývá z trestního oznámení?
Je dostatečně výmluvné, když se podíváte na jeho působení v české muslimské komunitě. V prvních letech vystupoval jako velmi ortodoxní muslim, hlásil se k salafismu (tento název měl i ve své e-mailové adrese), odvolával se na nejkonzervativnější saúdské učence, dokonce tam chtěl údajně emigrovat. Pak úplně otočil a vystupoval pod nejrůznějšími hlavičkami, chvíli demokratický islám, pak liberální islám a podobně. Poté veřejně odpadl od islámu, zase se k němu vrátil a jiné kotrmelce. Nakonec přestoupil ke křesťanství a snaží se na sebe upozornit útoky proti muslimům.
Co by podle vás mělo být výsledkem trestního stíhání? Chcete například docílit toho, aby přestal šířit svou knihu Islám a islamismus v České republice?
Myslím si, že by v naší společnosti nemělo docházet k tomu, že někdo veřejně šíří nepravdy o celé komunitě, o celé víře. Proti tomu jsem se chtěl ozvat, protože to řadu lidí poškozuje. Výsledek však nechci předjímat. Není na mně, abych to kvalifikoval.
Pojďme ke konkrétním výhradám. Kniha Islám a islamismus v České republice zmiňuje, že místní muslimové vydávají knihy Bilalovi Phillipsovi, jenž má zakázaný vstup do některých zemí EU. Nebylo by pro české muslimy vhodnější distancovat se od radikálních myslitelů?
Vydali jsme dvě publikace od Bilala Phillipse, které jsou rozšířené na celém světě a obsahují všeobecné věroučné informace. Není v nich nic problematického a už vůbec ne radikálního. Mohu vám je dát přečíst, ať si sám uděláte obrázek, jestli jsou radikální, nebo ne.
Lhoťan také cituje kazatele, kteří propagují zavedení práva šaría v Česku. Jak silný je tento názorový proud v české komunitě?
Slovo šaría je některými médii a lidmi až příliš démonizováno. Jestli duchovní vyzývá věřící k dobrému chování, k respektu k rodičům, k tomu, aby nelhali, nekradli, nepomlouvali, necizoložili, tak je to šaría. Když je učí modlitbu, je to také šaría. Když muslimka nosí na veřejnosti šátek, je to šaría. Toto jsou věci na úrovni osobní zbožnosti a chování, které jsou v souladu s islámem a současně na nich není nic, co by bylo v rozporu s českou legislativou. Máme tu snad náboženskou svobodu. Nikdo zde nechce zavádět šaríu v její celistvosti.
Autor v knize tvrdí, že část českých muslimů obhajuje teroristické útoky. Také píše, že jste bránil teroristy v Izraeli s tím, že Palestincům nic jiného nezbývá. Pronesl byste podobná slova i dnes?
Myslím si, že takto to nezaznělo. Je to vytržené z kontextu. Blízkovýchodní konflikt nelze zhodnotit v jedné větě, to by z toho bylo velmi zkreslené a zjednodušené stanovisko, které se dá snadno zneužít. Od terorismu jsme se vždy jasně distancovali. Co se týká komentování zahraničněpolitických konfliktů, tak tomu se já osobně obvykle vyhýbám, protože nejsem analytik a specialista na tyto otázky. Pokud jsem někdy na podobné otázky odpověděl vyhýbavě, bylo to z tohoto důvodu, a ve vámi uvedeném případě i tím, že opravdu nevím o tom, že by někde docházelo k cíleným útokům na autobusy s dětmi. Nelíbí se mi ani podobný jednostranný pohled na tento i jiné konflikty.
