Pátečník Jaromíra Slomka
Dvořákův indián

Uprostřed své práce na čtyřsvazkové monografii Život a dílo Antonína Dvořáka (vyšla v letech 1916-1933) se skladatelův životopisec Otakar Šourek obrátil s prosbou o informace také na Josefa Jana Kovaříka, Čechoameričana, jenž sehrál ve Dvořákově životě významnou úlohu. Pozoruhodná korespondence z let 1927-1950 je tu teď díky Národnímu muzeu v knižní edici nazvané Nejraději mne tituloval indiánem / Americké vzpomínky na Antonína Dvořáka (366 str.)

Editorky Kateřina Nová a Veronika Vejvodová připomínají, že už sám Otakar Šourek (1883-1956) chtěl vydat tyto dopisy (celkem 58 položek) "formou samostatné a ucelené publikace", avšak záměr se neuskutečnil. V osmdesátých letech pojal takový záměr Šourkův zeť Jarmil Burghauser (1921-1997), roku 1988 však byl nakladatelstvím Odeon odmítnut (dopis šéfredaktora Josefa Šimona z 11. 2. 1988 není v poznámkách citován, škoda)! Možná je nakonec dobře, že tyto listy čekaly na knižní edici tak dlouho. Čas editorkám pomohl, mohly dnes uplatnit všechno, co dosavadní dvořákovské bádání přineslo.

Ovšemže už to všechno v úhrnu známe, Otakar Šourek nebyl jediný, kdo z Kovaříkových dopisů těžil, tady však máme informace z první ruky. Půvabná je třeba vzpomínka na první osobní setkání s Mistrem. V Urbánkově nakladatelství a knihkupectví na dnešní Národní třídě si Kovařík, poslaný otcem z USA do Prahy studovat hru na housle, četl "české listy z Ameriky". Dvořák si mladého muže všiml, vytrhl mu noviny z ruky a žádal o jejich půjčení. "Jak jsem mu jich měl půjčit, když již je měl v rukou?" "Nu, a proč to čtete?" zeptal se prý Dvořák. Nakladatelův syn přispěchal s vysvětlením, že host je z Ameriky. "Nedělejte si ze mne kašpara!" durdil se skladatel, když však Urbánek trval na svém, jal se Dvořák mladíka vyzkoušet - anglickou konverzací. Pak požádal Kovaříka o doprovod a v trafice si koupil doutníky. Nabídl i novému známému, ten odmítl. "A to jste nějakej podivnej mužskej! Každej pořádnej mužskej kouří!" Konverzace pokračovala v angličtině, Dvořák "mluvil velmi dobře anglicky", u Národního divadla si udělal legraci z dirigentů Čecha a Angera, stojících tam s několika zpěváky. "Mistr si rád začtveračil." Kovařík se s Dvořákem sblížil, "docházel často do jeho bytu a poslední rok (...) pobytu v Praze (...) tam byl denně".

Ve Spojených státech se Kovařík v letech 1892-1895 stal Dvořákovou pravou rukou. Takto třeba zachytil, jak se skladatel zdokonaloval v angličtině: "Americké politice, ač mnohem jednodušší, nerozuměl, a tak se o ni tuze nezajímal. Ale proto přece jak politické, tak i redakční články pilně pročítal, neb tam vždy přišel na nějaké nové slovo, jehož význam dobře nevystihl. A tu vzal ihned slovník, vyhledal slovo, vynašel význam, pak vzal papír a tužku, tvořil věty, jak by nejlépe mohl nového slova upotřebit, a při nejbližší příležitosti v rozhovoru nového slova použil."

Po večerech hrával Dvořák s Kovaříkem karty. Mistr býval klidný, pokud se mu dařilo, ne-li, rozházel karty "po celém pokoji" a úspěšnějšímu soupeři spílal. "Nejraději mne tituloval "indiánem'," vzpomněl si Kovařík - a my tedy víme, kde přesně vzaly editorky slova pro titul své edice.

Korespondence se týkala hlavně Dvořáka, ale jak se časem stávala osobnější, psali si oba - Kovařík i Šourek - též o svém soukromí. Kovařík třeba v říjnu 1945 o tom, že jeho syn se jako voják armády USA dostal na evropské bojiště: "Dnes nachází se syn v Brémách s armádou, jež má okupovati Německo..."

Samozřejmostí je důkladný poznámkový aparát. Krátkých či delších vysvětlení a upřesnění napočítáme v knize 646 jen k dopisům samým, dalších 175 poznámek doprovází dvaadvacetistránkový výklad nazvaný Josef Jan Kovařík a jeho vzpomínky na Antonína Dvořáka (bohužel se to neobešlo bez chybiček, například Kovaříkem zmíněný "Rubinstein" není v žádném případě Arthur, jak se mylně domnívají editorky a s nimi i jmenovitě uvedení recenzenti a vědecký redaktor, nýbrž Anton Rubinštejn, viz pozn. č. 97 na str. 44). Cestou k rejstříku, obsahujícímu jména osob i názvy Dvořákových hudebních děl, čtenář asi nemine malý biografický slovník, natož pěkné obrazové přílohy, jimž se dostalo kvalitního papíru, a se zaujetím se začte i do soupisu pramenů a literatury.

Dlouholetý český dluh vůči skromnému J. J. Kovaříkovi se touto knihou konečně odčinil.