Rozdíl v kvalitě
Jsme to, co jíme

Tak nás zase berou na hůl. Posílají nám sem to, co by si u sebe prodávat nedovolili. A ještě jim za to platíme víc. Nářky Čechů nad dvojí kvalitou potravin, které putují ze západu na východ, dostaly úřední štempl. Ministr zemědělství Marian Jurečka svolává tiskovku. Před čočkami kamer mává totožnými baleními rybích prstů značky Iglo a pohoršuje se nad kuřecím separátem v té s českými nápisy. "Spektakulär und sensationell," jak by řekli němečtí sportovní komentátoři. Marian Jurečka objevil Ameriku. Po několika letech, co se o rozdílné kvalitě potravin v zemích střední a východní Evropy v porovnání se západem hovoří, si druhý muž KDU-ČSL nechal zpracovat nezávislý test. A světe, div se, vyšlo to.

V Německu maso, u nás kuřecí separát. Stejná značka, stejné zboží, různá cena. Lidé hořekují, jak k nám ten Západ zase vozí odpadky. Jakoby nestačily aféry s černými skládkami, teď nás zlí imperialisté nutí odpad i jíst. A hrdinný ministr to mistrně využije v předvolebním boji.

Jenže málokdo se ptá, kdo za to vlastně může. Nejsme to náhodou my sami? Není to jen naše lenost a ochota sestylizovat do role obětí, kterým neustále někdo ubližuje? Proč se tváříme, jako bychom neměli na výběr?

Je samozřejmě jednodušší obvinit "ty venku", zanadávat si v hospodě (nejlépe na Merkelovou nebo Kalouska) a pak si jít "k Vietnamcovi" pro ty nejlevnější párky k večeři. Jestli jev nich separát, mouka nebo skutečné maso, je lhostejno. Hlavně, že to moc nestojí a naplní to žaludek. Protože to jsou naše párky z Česka a sami se trávit můžeme, to je zcela v pořádku. 

Realita je ovšem taková, že kdo hledá, najde. Na trhu existuje mnoho výrobců rybích prstů, párků, salámů, šunek, paštik a dalších druhů potravin. Pokud jsme nespokojeni, že u jedné konkrétní značky najdeme ve výrobku separát místo masa, je jen na nás, zda si ho koupíme nebo hledáme alternativu.

Jenže to bychom nesměli být líní a museli bychom pečlivě číst, z čeho je výrobek, jenž nám padl do oka, složen. Rozhodujícím kritériem je cena. Když je něco levné, pak je to i dobré. Máme nízké příjmy (pořád), nemůžeme si vyhazovat z kopýtka. To je ale jen naše iluze. V moři všech těch obchodních řetězců a vietnamských večerek kvalitní potraviny najít můžeme. Mnohokrát i na jednom místě, čímž odpadá argument "nebudu přece nakupovat v pěti různých obchodech".

Pokud budeme u nakupování přemýšlet, budeme i kvalitně jíst. Pak si ten separát budou moci všichni strčit za klobouk. Přitom kvalitní potraviny neznamenají vždy drahé potraviny. A když už si někdy připlatíte, ruku na srdce: musíte sníst všeho tunu? Nebudete náhodou i lépe plánovat své nákupy, abyste jídlo zbytečně nevyhazovali?

Nadnárodní potravinářské firmy hrají jen tu hru, kterou jim sami dovolíme. Jestliže jsme ochotni kupovat věci,které jsou v Německu neprodejné, pak se nedivme, že je na pultech (a i v našich košících) najdeme. Ovšem zcela irelevantní nebude ani argument o rozličných chutích u různých národů. Důkazem může být třeba německé máslo. Už jste ho někdy jedli? Já ano. Milerád zůstanu u toho českého.