Japonská skupina Asahi se dohodla na koupi pěti středoevropských a východoevropských pivních značek, včetně lídra českého trhu Plzeňského Prazdroje, za necelých 200 miliard korun.
Jde o zatím největší převzetí zahraničních pivovarnických aktivit ze strany některého z japonských pivovarů. Společnost Asahi se již dříve dohodla na převzetí některých značek SABMilleru, jako je Peroni a Grolsch, za 2,55 miliardy eur. Prodej těchto značek byl rovněž podmínkou pro převzetí SABMilleru.
Ve hře o tyto značky byly i investiční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a skupina J&T vedená Patrikem Tkáčem. Neuspěly. Tahle informace svádí k nářkům, že dochází k rozprodeji něčeho, čemu jsme si zvykli říkat "české rodinné stříbro". Smutek ale není na místě. Rodinné stříbro je jenom zvláštní forma sentimentality. Tkví v dávno přežitém modelu uvažování, podle kterého by některé značky měly být "národní". Přitom pojem národ je něco přežitého. Žijeme ve světě, který si dávno hraje více na civilizační okruhy a na ekonomická spojenectví. Můžeme tomu říkat klidně i globalizace, nicméně to není úplně přesný pojem. Globalizace je v podstatě intelektuální kategorie - a byznys je leccos, jen ne činnost plná intelektuálních hříček a myšlenkových experimentů.
Pokud tedy Prazdroj skončil v japonských rukách, dobře mu tak - beze vší ironie. Japonští vlastníci ho na globálním trhu mohou prodávat jako originální, v podstatě mírně exotickou značku. A pokud někdo touží po pivu, k jehož značce chce mít osobní, intimní vztah, je tu neustále se rozšiřující nabídka rodinných pivovarů.
A kdo ví, třeba mezi nimi pomalu vyrůstá značka, ke které budeme mít tak srdcový vztah, jaký dnes ze sentimentality udržujeme k Plzeňskému Prazdroji. Opravdové rodinné stříbro je totiž skryté v hlavách podnikavých lidí.
