Syn Malcolma McLarena spálil na protest proti komercionalizaci punku hudební memorabilia za pět milionů liber. No a co?
Joe Corré je syn módní návrhářky Vivienne Westwoodové a bývalého manažera skupiny Sex Pistols Malcolma McLarena. Po rodičích měl z doby punkové exploze na konci 70. spousty artefaktů: první vydání desek, ikonické kusy oblečení, osobní předměty členů kapel... Tyto a podobné věci v odhadované hodnotě pěti milionů liber nyní spálil na lodi plující po Temži spolu s figurínami britských politiků Davida Camerona, Theresy Mayové a George Osbornea.
"Hudební průmysl a establishment vykastrovaly punk," nechal se slyšet Corré. Bezprostředním impulsem k jeho činu bylo čtyřicáté výročí vydání prvního singlu Sex Pistols Anarchy in the UK, které se považuje za začátek punkové revoluce. Synkovi z bohaté rodiny se nelíbilo, že se událost bude oslavovat s podporou oficiálních míst, a tak si zarebeloval.
Kádrování, kdo je a kdo není dostatečně punk, připomíná poměřování pindíků. Obecně lze však říct, že punk znamená dělat věci po svém, i když to někomu nemusí být po chuti. Vynikající kniha Michaela Azerrada , která mapuje americkou hardcorovou scénu 80. let, ukazuje, že punk může být coming out uprostřed homofobní rockové scény (skupina Hüsker Dü), hraní kytarových scén v žánru, kde jsou považována za faux pas (Dinosaur Jr), nebo upřímná láska k tradičním stylům, jako je country či hard rock (The Replacements), "správnými pankáči" opovrhovanými.
Kde byl Corré, když se praotcové žánru Ramones, od nichž se učili a na jejichž jméno přísahali mnozí dnešní rockoví multimilionáři, před dvaceti lety rozpadali v hořkosti nad nedostatkem komerčního úspěchu? Proč se nestavěl proti komercionalizaci punku před deseti roky, kdy módní řetězce jako H&M začaly tehdejším "naštvaným" puberťákům prodávat trička právě s logy Ramones?
A čím to, že si vybral zrovna čtyřicáté výročí vydání Anarchy in the UK? Možná třeba proto, že konzervativní poslanec Andrew Rosindell před několika týdny přednesl návrh, aby BBC opět ukončovala vysílání britskou hymnou - a BBC mu vyhověla tím, že God Save the Queen zahrála, ale ve "verzi" právě od Sex Pistols. Punk?
V roce 1992 se členové veleúspěšné (a hudebně vzato ani ne punkové, spíše elektronické) skupiny KLF Drummond a Cauty rozhodli nalít v přímém přenosu udílení prestižních Brit Awards do publika kýble ovčí krve. Právníci BBC a vegetariáni ze skupiny Extreme Noise Terror jim to rozmluvili, a tak Drummond v absurdním převleku za šíleného rachotu "alespoň" postřílel diváky ze samopalu slepými náboji. Tentýž večer ti dva výtečníci pohodili u vchodu na afterparty mrtvou ovci s nápisem "Umřela jsem pro vás - dobrou chuť". Později Drummond s Cautym smazali svůj kompletní hudební katalog obrovské hodnoty, spálili milion liber v hotovosti a odešli z hudebního průmyslu. Tolik nejen k punku, ale i k takzvanému "konceptuálnímu umění".
Originalitu stranou. Když už nic jiného, k punku vždycky patřilo alespoň to, že dokázal někoho nasrat. Ale ani tohle se Corrému valně nepodařilo.
Autor je redaktorem kulturní rubriky časopisu TÝDEN.
