V posledních dnech jsme svědky úporného boje ministra financí Andreje Babiše se zkorumpovaným matrixem, který se ho snaží dostat z politiky. Koaliční i opoziční politici argumentují politickou kulturou, která dosáhla svého dna. Pojďme se podívat na to, jak případy střetu zájmu politiků řeší Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jíž je Česká republika dlouhá léta členem.
Podle metodiky OECD pro řešení střetu zájmu se jeví návrh na odvolání Andreje Babiše jako logický krok. Andrej Babiš a jeho bývalá firma Agrofert čelí podezření ze zneužití práva při emisi a následném nákupu korunových dluhopisů, díky čemuž nebyla odvedena daň v řádech desítek milionů korun.
Jediný, kdo může tuto transakci posoudit a rozhodnout, zda došlo k obcházení daňové povinnosti, je Finanční správa. Ta je ovšem podřízena ministrovi financí, tedy Babišovi. Pan Janeček se tak účastní porady vedení ministerstva, kde ho ministr úkoluje. Stejně tak mu ministr financí stanovuje výši odměn a má zásadní vliv na jeho jmenování a odvolání. Premiér, Bohuslav Sobotka, se rozhodl tento střet zájmů řešit a podal návrh na odvolání ministra financí.
Vláda má vyřešit rizika střetu zájmů
Podle OECD střet zájmů patří mezi největší překážky řádné správy, a to jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru. Zvládnutí střetu zájmů je klíčem ke zlepšení podnikatelského prostředí a hlavním opatřením v boji proti korupci.
Podle OECD je nutné vytvořit legislativní pravidla, jak střet zájmů co nejvíce omezit, nebo poskytnout návod na řešení, pokud se střet zájmů objeví. Samozřejmě, že není možné identifikovat všechny možné formy střetu zájmů v předstihu a jednoduše je zákonem omezit. Úkolem vlády by mělo být rozpoznat nová rizika vyplývající ze střetu zájmů a zavést opatření, která odpovídajícím způsobem zajistí řešení.
Odvolání je na místě
Dle OECD neexistuje jedno univerzální řešení. Každá země si musí přizpůsobit legislativní řešení vlastním potřebám a aktuálním rizikům. OECD dále uvádí, že možným řešením střetu zájmů je omezení činnosti, převedení činnosti na jiný subjekt nebo odstoupení, pokud střet zájmů nemůže být vyřešen jiným způsobem. Lze si těžko představit omezení kompetencí ministra financí vůči Finanční správě nebo převedení Finanční správy pod jiné ministerstvo. Jediným možným řešení je tak rezignace ministra financí. Ten to ovšem odmítá. Z tohoto pohledu se jeví odvolání ministra v takovémto střetu zájmů jako naprosto správný a logický krok. Alespoň v demokratické zemi, která je členem OECD.
Autor je vedoucí analytik ekonomických událostí investigativního týmu vydavatelství Empresa Media.
