Pojďme si povědět příběh jednoho krásného českého zákona. Hazardního. Absurdní peripetie, nepochopení. A celé to řídí člověk, který nehrál ani prší o sirky.
Mám rád poker. Poker nemá rád mě. Tedy jak kdy. Tahle skvělá hra vyžaduje velký um, studium, disciplínu a samozřejmě štěstí. Hraju rekreačně. Je to zábava. Často po práci. Na internetu. V rámci odreagování. Občas navíc trefíte nějaké pěkné peníze, jindy vás naopak trefí šlak, ale je to vcelku taková příjemná symbióza, která ze mě postupem let a nefungujících monitorů - rozmlácených po třinácté prohře na dvě esa - udělala klidnějšího člověka.
Od 1. ledna si ale on-line poker ve většině internetových heren nezahrajete. Jsou zablokované. Do tichého světa králů a es vstoupil český zákon, který zmačkal karty, přežvýkal je, vyplivl, a teď ty oslintané nechutné zbytky nabízí nám, hráčům (a že nás není málo), jakožto plnohodnotné a věří, že budeme uspokojeni. A navíc - úředníci ani nepoznají, že se tohle nedá hrát. Karty jako karty.
Jede? Tak jeď
Vývoj hazardního zákona do detailu sleduji již dlouhé roky. Je to takový klasický český zákon. Obří lobby, neuvěřitelně moc změn, opravdu nekompetentní lidé, kteří ho vytvářejí a schvalují. Ve finále, když má platit, tak neplatí a všichni kolem jsou mimo víc než Jiřina Bohdalová, kdybyste ji posadili k pokerovému stolu vedle Martina Staszka.
Ve stručnosti: on-line hazard u nás musí nově začít platit daně. V pořádku. Získat licenci. V pořádku. A zahraniční herny na to slyší. Úplně v pořádku. Akceptovaly změnu zákona, některé si podaly žádost o licenci.
Jenže pak se potkaly s českým úředním, mentálně postiženým, kulhavým, slintajícím a ztěžka dýchajícím šimlem - a část se raději na pokračování vyjednávání o licenci vykašlala a radši bude na českém trhu zablokovaná, než aby jednala s nekompetentními amatéry. To jim nestojí za žádné prachy. Ostatní žadatelé bojují, ale je to krvavé.
Samotná licence pak měla fungovat od 1. ledna. Jenže zmatenost ministerstva financí a jejich úředníků zapříčinila, že první pokerová herna, Pokerstars.cz, tady otevřela až nedávno, v polovině února - měsíc a půl po platnosti zákona! Přitom licenci dostala. Jen prostě nešla spustit, protože Česko = spousta úředníků nimrajících se v lejnech.
Navíc je herna osekaná. Jako kdybyste si koupili auto s řídítky místo volantu a dvěma rychlostními stupni, pak za vámi přišli prodejci (v tomto případě Andrej Babiš a jeho náměstek Ondřej Závodský) a řekli: "Hele, jede? Jede. Tak jeď."
O co jde: jednou z nejzábavnějších her v pokeru jsou takzvané garantované turnaje. Při vkladu například dvou dolarů nabízí herna garanci 5000 dolarů, které rozdělí mezi hráče umístěné na peněžních příčkách. Tučné garance lákají davy, a tak jsou pole velká, kvalitní, široká a atraktivní.
A výhry? Skvělé. Za dva tři dolary vyhrát tisíce? Super. Hlavně o tom je turnajový poker, základní esence téhle skvělé hry. Jenže v Česku to nejde. Takže jediná herna, která si prošla úmornými licenčními peripetiemi, a český hráč tu po měsíci a půl on-line půstu konečně může hrát, neposkytuje to nejzábavnější. A všechny to štve.
Píseň od Pomejeho
Pořádání garantovaných her efektivně znemožňuje paragraf 59 hazardního zákona. Proč? Protože zákon vymýšleli lidé, kteří jednoduše nevědí, neznají. Ignoranti. Babišův náměstek Ondřej Závodský je nevidomý, což je samozřejmě smutné, ale takový člověk přece nemůže být hlavní postavou v oboru, v němž pravidlům jednotlivých her nerozumí, nezná je a nikdy je v praxi ani nezkusil.
Sám kdysi řekl: "Poker jsem nikdy nehrál, v jsem kasinu nikdy nebyl... Pravidlo zakazující garantované turnaje přitom není nikde na světě, kde podobné licence vyžadují! Proč? Protože se tvůrci zákonů prostě ptali těch, co alespoň trochu vědí.
Detailů, které jdou proti racionalitě hazardních her, je v zákonu více. Jeho podstata je správná, ale provedení tragičtější než představa, že Kávu si osladím zpívá třeba Jiří Pomeje.
Zmotaná spatlanost, na kterou doplácejí lidé, kteří si jen chtějí zapnout počítač a svobodně zahrát o pár dolarů svoji oblíbenou hru. Licenci dostaly dosud jen Pokerstars, i když zatím spíše "v demo verzi", a Fortuna, která ale poker nenabízí. Další české herny se licenci přibližují, ale poker se dá hrát kvůli trafficu, návštěvnosti, prakticky výhradně pouze na zahraničních hernách - a ty kromě Pokerstars stojí v tragikomické frontě na deset deka úřednického vakua.
No, a do toho potřebujete mít ověření identity. Takže jako hráč musíte na úřad. Samozřejmě tam na vás koukají, jako kdybyste právě přistál na střeše této instituce v létajícím talíři. V drtivé většině vůbec nevědí, o co jde (byl jsem na třech). Verifikace měla jít přes Czech Pointy. Nejde. Takže musíte složitě zjišťovat, na jakém úřadě nebudete za ufona mluvícího klingonštinou, ale člověka snažícího se přizpůsobit debilnímu zákonu (moc jich není).
Současný trend je regulovat, šikanovat, kontrolovat. U hazardního zákona je mnoho věcí správně. Ale mnohem víc špatně. Člověk si tak říká, kdyby se každodenně takhle detailně patlal a nimral v tom, co poslanci a senátoři schvalují, kolik dalších podobných nekompetentních kravin jdoucí proti rozumu by v českých zákonech našel. No jasně, hodně, hodně...
Já si chci prostě jen plnohodnotně a svobodně rozbíjet myš a monitor, když mě potřinácté podělají dvě esa. Proč to musí být takový problém?
