Sociální demokraté se na svém 39. sjezdu rozhodli neměnit vedení a otočit politiku ostře doleva. Dosud jim klesají preference a se staronovým vedením riskují, že voliči své odmítání nezmění.
Sjezd sociální demokracie ovládl Bohuslav Sobotka, počtvrté se stal předsedou strany, sjezd zvolil do vedení i jeho favority, jako jeho zástupce Milana Chovance a Jana Hamáčka, Petra Dolínka, Lubomíra Zaorálka, Jana Birkeho a Michaelu Marksovou jako řadové místopředsedy.
Voliči však jeho partaji nevěří a počet lidí ochotných hodit oranžovým hlas stále klesá. Přestože Sobotkova vláda plní, co voličům slíbila, přestože hospodářství roste, přestože je rekordní nezaměstnanost. Kabinet zrušil poplatky ve zdravotnictví, otravuje podnikatele, které socialistické voličstvo stejně považuje za zloděje, zvýšil minimální mzdu a penze, prosadil evidenci tržeb nebo zákon o prokazování majetku, vše marné. Slávu a preference sklidil koaliční partner. Hnutí ANO bez programu a tradice roste a socialisté na to přes tři roky koukají s němým úžasem, proč je voliči už konečně neodmění preferencemi.
Němečtí sociální demokraté jsou v opozici a dlouho nedokázali vyjít ze stínu křesťanských demokratů a zdálo se, že Angela Merkelová je bude drtit donekonečna. Stačila změna předsedy, místo nudného Sigmara Gabriela nastoupil charismatický Martin Schulz, a preference letí nahoru a kancléřce náhle vyrostl nečekaný soupeř.
Německý recept ČSSD zjevně odmítá. "Nemůžeme měnit předsedu před volbami, když vede úspěšnou vládu," tvrdí hlasovací mašina, která Sobotkovi zaručila minimálně do voleb místo v čele strany. Jenže v politice se úspěch neměří jen splněným programem, ale podporou voličů. Upozornil na to kritik současného vedení Michal Hašek, který upozornil, že vděčnost čekat nelze, je nutné voliče zaujmout. A to se ČSSD dlouhodobě nedaří.
Poslední volby do sněmovny byla "nevýhra", výsledek nad dvaceti procenty byl výsledek hluboko pod čísly, na která si strana zvykla, ale stačila ke složení koalice s protestním hnutím miliardáře Andreje Babiše a programově elastickými lidovci, kteří po čtyřletém půstu byli ochotni jít s kýmkoliv. Od té doby ČSSD nezabodovala v žádných volbách, jen více nebo méně ztrácela pozice.
Zvolila cestu ODS, která se, přesvědčena o své pravdě a povinnosti voličů opět pochopit její skvělý program, potácí nad propastí a raduje se z každé desetinky procenta preferencí. Občanští demokraté zvyklí na třicetiprocentní zisky se plácají po ramenou za každou desetinku procenta v předvolebních preferencích, sociální demokraté se 14 procenty míří tamtéž.
Partaj vsadila na ostré otočení programu doleva, v projevech delegáti podle svých dispozic různě hlasitě vyzývali k boji za práva zaměstnanců, rodin s dětmi a seniorů. Solidarita a svoboda mají být základem programu. Česku podle ČSSD hrozí vláda pravice a sklouznutí k autoritářskému režimu, který podle ní zavede Andrej Babiš, části některých projevů by z fleku mohl hřímat největší antibabišovec (a pro sociální demokracii největší satan) Miroslav Kalousek. S Babišem přitom Sobotka sedí ve vládě a podle předsjezdových prohlášení by nebyl proti spolupráci s KSČM. Ono to s tou svobodou asi bude spíš vlažné.
Otázka je spíš to, zda vůbec bude ČSSD po příštích volbách stranou, která bude rozhodovat.
Sjezd ukázal, že odvahu ke skutečné změně delegáti nenašli, i když se před sjezdem hovořilo jako o statutárním místopředsedovi například o Lubomíru Zaorálkovi, který delegáty dokázal rozpálit, a širokou přijatelnost napříč stranou ukázala rekordní podpora přes pět set hlasů při volbě místopředsedy. Jihočeský hejtman Jiří Zimola rovněž ukázal, že má jasno, kam by ČSSD měla směřovat, a obsahově se od Sobotky vlastně moc nelišil. Až na drobnost, kdo má být ve vedení strany. Pokud se nestane zázrak nebo Babiš neemigruje, volby ČSSD prohraje a volební sjezd bude mnohem dřív než za dva roky. Aby ale nebylo pozdě a voliči si mezitím nenašli náhradu v jiné straně.
