Nový velkofilm o veleopovi King Kongovi nazvaný Kong: Ostrov lebek je... velký. Ve svém velikášství však zapomněl na soudržný scénář. A právě rezignace na silný příběh je společným rysem divácky oblíbených sérií odehrávajících se v takzvaných univerzech - světech zabydlených komiksovými superhrdiny, paleolitickými monstry nebo jinými ikonickými postavami.
Slavný opičák Kong neměl klid už v prvním snímku, který o něm lidé natočili (1933), a nemá ho ani v pomyslném hrobě: filmaři ho pod různými záminkami jednou za pár (desítek) let křísí a vracejí na plátno. Primární účel je jasný: ohromit diváky monstrózní hříčkou přírody, jako k tomu dříve sloužily cirkusy a obludária. Sekundárně, záměrně či nezáměrně, se do Kongových příběhů může a nemusí promítnout duch doby nebo určitá myšlenková atmosféra.
Prvního King Konga tak lze chápat jako archetypální příběh o Krásce a Zvířeti, romantický epos o zkáze antihrdiny či alegorii varující před mezirasovými vztahy. Druhý klíčový film (různé spin-offy nepočítaje) z roku 1976 si pohrává s tématem chamtivosti. Třetí snímek (2005) je mimo jiné poctou dějinám kinematografie a herecké profesi.
Kong: Ostrov lebek v sobě nese několik aluzí na studenou válku a ekologizující poselství, jeho smyslem však je zabydlovat univerzum - ring, v němž se titulní lidoop bude mydlit s dalšími obludami. Prvním příběhem takzvaného MonsterVersa byl reboot série o Godzille z roku 2014, Godzilla se má na plátna vrátit v roce 2019 a o rok později si to rozdá právě s Kongem.
Léta dopředu tak víme, kdo s kým, ale netušíme co přesně a proč. A scenáristé univerz se s nějakými příběhovými nuancemi rozhodně nepářou: stačí jim nahodit ústřední konflikt a průhlednou záminku k němu. Kong: Ostrov lebek svou absencí děje působí až surreálně. Do džungle kdesi v jižním Pacifiku prostě dorazí nesourodá skupina lidí a nechá se likvidovat.
Podobně plytké jsou v posledních letech i fabule univerz Star Wars, komiksového vydavatelství Marvel (série Avengers a samostatné linie Iron Mana, Thora a dalších) či jeho hlavního rivala DC Comics. DC by se rádo vyrovnalo úspěchům Marvelu, ale jeho loňský pokus Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti byl natolik toporný a tupý, že nad tím haslo nadšení i obvykle nepříliš náročných komiksových fanoušků.
Ano, filmy o monstrech či superhrdinech mají být v první řadě podívanou, spektáklem. Jenže špičkové triky či ohlušující detonace samy o sobě nestačí. Původní Star Wars se staly takovým kultem hlavně proto, že v sobě nesly sice jednoduchý, ale archetypální příběh, univerzálně srozumitelnou pohádku. Pokud bude současný trend scénářů "na autopilota" v tomto žánru pokračovat, nikoho nepřekvapí, když otrávení Kongové, Hanové Solové a Batmani podají výpověď a půjdou spolu radši hrát čáru. A to pak bude teprve univerzový mash-up.
