V Ostravě žije odhadem třicet až čtyřicet tisíc Romů, jejichž děti proměnily řadu škol v téměř jednobarevné. Nahlas se jim to ovšem říkat nesmí. Korektním jazykem jde o "vzdělávací instituce pro děti ze sociálně vyloučených lokalit".
"Romy nesmím počítat, ale učím i třídu s pětadvaceti žáky, z nichž jedenadvacet je takzvaně sociokulturně znevýhodněných," říká učitel Vladimír Kovář ze Základní školy v Gebauerově ulici v Ostravě-Přívoze. "Naši žáci si z domova většinou nepřinášejí žádnou motivaci, proč vůbec chodit do školy," nechává se slyšet tamní ředitelka školy Radka Hanusová. Učitel Kovář doplňuje: "Žijí v ghettech, kde už třetí generaci skoro nikdo nepracuje. Celé dny tráví u televize a DVD, ve vzdělání nevidí pražádný smysl."
Sny o maturitě
Škola v Gebauerově ulici stojí téměř na dohled od Základní školy Přemysla Pittra, která se asi jako jediná v zemi oficiálně hlásí k myšlence, že vychovává především Romy. Vznikla v roce 1993 z nadšení několika lidí, kteří chtěli dát šanci dětem izolovaným ve zvláštních školách. Čekalo se, že ti nejlepší půjdou z romské základní školy na gymnázia a později na univerzity, ideální představou bylo, že by jednou někdo z nich mohl zastávat třeba post místostarosty v příslušné ostravské čtvrti s převahou Romů. "Několik žáků se před lety dostalo na osmileté gymnázium, ale do měsíce byli zpátky v naší škole. Teď už jim sny o maturitě spíše rozmlouváme," říká ředitelka Soňa Tarhoviská.
Ve školách, v nichž romské děti převládají nad "většinovými", se měří jiným metrem než u konkurence: laťka je nastavena níže. A to ještě ministr školství Josef Dobeš (VV) přichází se srovnávacími zkouškami pro páťáky a deváťáky, v jejichž důsledku mají takzvané špatné školy postupně zanikat. Veřejně ho podpořil například Dominik Dvořák z Pedagogické fakulty UK, jeden z šéfů České asociace pedagogického výzkumu: školy, které ani po několikaletém testování nedokážou táhnout děti nahoru, prý bude lepší zrušit. "Nemáme šanci obstát," shodují se ostravské ředitelky Hanusová i Tarhoviská. Dobešovy vize působí v ostravské realitě jako zprávy z Marsu.
Rup. Rup. A konec
Romské školy se statutem základních škol jsou dnes pro Ostravu nezbytností. Zvláštní školy, oficiálně nazývané "praktické", jsou určeny pro děti s výraznými poruchami chování či mentálně zaostávající, ke studiu je potřeba doporučení psychologa a souhlas rodičů. Ostatní Romové mají právo na vzdělání v řádné ZŠ, jenomže aktuální analýza společnosti GAC sociologa Ivana Gabala ukázala, že tři z pěti romských dětí běžnou základní školu nedokončí.
Na škole Přemysla Pittra se propadá jen výjimečně. "Není dobré, když pak šestnáctiletí propadlíci sedí mezi sedmáky, může to úplně rozvrátit třídní kolektiv," domnívá se ředitelka Tarhoviská. Zato v Gebauerově ulici se propadá o sto šest. "Rupnout" lze ale jen dvakrát, jednou na prvním a podruhé na druhém stupni. "Žáci, kteří nezvládnou už tak dost zjednodušenou látku, tím pádem končí školní docházku v sedmé třídě," vysvětluje ředitelka Hanusová.
V sedmé třídě v Gebauerově ulici zrovna začíná hodina zeměpisu. Z pětadvaceti žáků je patnáct propadlíků, někteří dvojnásobní; do školy tedy docházejí poslední či předposlední rok. Tématem hodiny je politické rozdělení Asie a učitel Kovář rozdává písemky z minulé hodiny.
"Pět, pět, pět, pět, pět," čte známky. Kromě tří čtyřek padly jenom samé koule.
Hlavní město: Evropa
Ve třídě sedí i jedna takřka negramotná dívka, která není schopna přepisovat do sešitu diktované výrazy. Když učitel předříkává slovo "chlapci", napíše "fl apsi". Ze šestnácti žáků má čtrnáct snědou tvář, sčítám nekorektně a přemítám, zda je jim do života vůbec k něčemu dobré, když se teď v atlasu snaží najít sousední země Afghánistánu. "Sahara!" zvolá jeden.
"Ty nemáš zájem se vzdělávat? Dej mi to písemně," spustí Kovář na dívku, která výuku naprosto ignoruje. Ve skutečnosti učitel věnuje nejvíce času právě dětem, které mají podobně prachbídnou motivaci něco se naučit - například název hlavního města. "Evropa?Přívoz?" zkouší to zrovna jedna z žákyň.
