Nejdéle vězněný vrah v Česku chce na svobodu

Za minulého režimu brutálně zabil dva lidi, slepce a starce. Měl viset. Čekal na smrt. Ale přišla revoluce, která Zdeňka Vocáska (55) zachránila. Přežil a dostal doživotní trest. Teď chce nejdéle vězněný muž v Česku ven, na svobodu. Mezi nás.

Umělohmotné barevné slůně zapíchnuté v zemi přihlíží ruchu, který se děje okolo něho na zahrádce. Ta dekorace působí ve stísněném prostoru věznice Horní Slavkov komicky. Potetovaní chlápci disciplinovaně drží lopatičky a kyblíky. Hrabou, kopou, zasazují květiny. Vypadají vlastně docela v pohodě. "To jsou ti hodnější nebo jak to říct," komentuje osazenstvo za plotem Lenka Valová, sympatická tisková mluvčí věznice Horní Slavkov, když kolem zahradničících trestanců procházíme.

"Většinou sedí za krádeže nebo jiné drobné zločiny, brzy půjdou ven," vysvětluje mluvčí, zatímco nás vězni zvědavě pozorují a občas se mezi hrabáním v hlíně napřímí jako surikaty. Jsme atrakce. "Vy ale jdete až támhle dozadu," ukazuje Valová na žlutou budovu. "Tam se sedí za nejtěžší zločiny, se zvýšenou ostrahou." Dlouhá léta je to domov dvojnásobného brutálního vraha Zdeňka Vocáska. Nejdéle vězněného člověka v Česku. Muže, který měl být v roce 1989 popraven, ale zachránila ho sametová revoluce a následné pozastavení trestu smrti. Ten mu byl změněn na doživotní vězení.

Vocásek stojí vzpřímeně před místností, kde bude probíhat rozhovor, ruce křížem přes sebe. Téměř třicet let vězení se na něm podepsalo. Je bílý, má popraskané rty. Snaží se působit klidně. Mluví pomalu.

Ač se stal v base silně věřícím, nikdy nebude s ostatními spoluvězni kopat a hrabat ve stínu toho barevného slůňátka. Podle policejních spisů je to podprůměrně inteligentní zrůda s neúctou k životu. Chladnokrevný, neuvědomující si své činy. "To není pravda, jsem napravený, chci ven," říká nám hned na začátku rozhovoru muž, který před měsícem už počtvrté zažádal o propuštění - a soud mu nevyhověl. "Budu to zkoušet dál," nevzdává se.

V žádosti o propuštění jste prohlásil: "Jsem schopný žít venku." Na svobodě jste byl naposled v dubnu 1987. Myslíte, že byste dnes obstál ve světě, který se úplně změnil?

Ano, dokázal. Já to totiž sleduju velice dobře, v televizi sleduju v podvečer Ulici, to je velice poučný seriál, tam se člověk dozví všechno možné.

Myslíte, že to stačí?

Ano.

Všichni odborníci oslovení soudem měli k vašemu propuštění negativní stanovisko. Až na vašeho kněze, ten jediný se vás zastal.

Ne, ne, ne. Není jediný, když se podíváte do mých papírů z věznice, tak je tam i doporučení sociální pracovnice, že jsem naladěn žít venku.

Své vraždy jste sváděl na alkohol a potřebu peněz. Dnes je mnohem těžší vydělat peníze, udržet si práci, ale svodů je více. Do dluhů spadnete, ani nevíte jak. Věříte, že byste uspěl?

Uspěl, po těch letech mám k alkoholu a kouření silnou nenávist. Já si věřím stoprocentně. Tady mám lidi, kteří mi pomohou, mám vymyšlené, co si zařídit. Pak bych odjel do Jeseníků do Bílé Vody, kde je středisko pro důchodce, o které se tam starají, a tam bych měl práci i byt a stravu.

* Vídá se Zdeněk Vocásek s rodinou?


* Řekl by, že již odčinil vraždy, které spáchal?


* Jak chce přesvědčit, že má soucit a již respektuje lidský život?



CELÝ ROZHOVOR S VĚZNĚM ZDEŇKEM VOCÁSKEM ČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.