Stoleté výročí
Nejsme národ švejků, říká vnuk bojovníka od Zborova

Výstava v Římově u Českých Budějovic si unikátním způsobem připomíná stoleté výročí slavné bitvy u Zborova (1.-2. 7. 1917). Dějiny první světové války promítá do osudů lidí jedné vesnice.

Hlavním autorem výstavy je třiapadesátiletý Miroslav Strob, vnuk československého legionáře a jednoho z přímých účastníků zborovské bitvy. Na rozdíl od jiných podobných expozic se římovská výstava nezabývá "světovými dějinami", ale dokumentuje, jak výrazným způsobem ovlivnila první světová válka i tak relativně malou obec, jako je Římov.

"Z Římova a přilehlých osad narukovalo do zákopů první světové války celkem 160 mužů, z toho 60 se už nikdy nevrátilo. Prakticky neexistovala chalupa, které by se válka nijak nedotkla. A podobné to bylo i v jiných českých vesnicích," říká Miroslav Strob. Přesto mají podle něj dnešní Češi tendenci dívat se na první světovou válku s podobně "humorným nadhledem", jaký použil spisovatel Jaroslav Hašek ve svém světově proslulém románu Osudy dobrého vojáka Švejka.

I malá římovská výstava však jednoznačně dokládá, že čeští vojáci v první světové válce měli do "švejků" daleko. Většina z nich prošla doslova peklem a prokázala ohromnou osobní statečnost. Dědeček Miroslava Stroba byl členem Československých legií v Rusku od jejich vzniku až po návrat legionářů do vlasti. V roce 1917 bojoval u Zborova společně například s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Na druhé straně stáli další Češi, bojující ale v řadách rakousko-uherské armády. "Děda na rozdíl od mnoha jiných vojáků bitvu přežil bez úhony. A to i díky tomu, že granát, který před něj dopadl, neexplodoval," říká Strob.

Výstava v Římově však dokumentuje nejen osud Františka Stroba. Její část se například věnuje rodině Křížů, která do války postupně za sebou vyslala čtyři syny. Vrátil se jediný. Další voják ze Římova prošel krutým srbským zajetím, při kterém načas přišel o hlas. Poté se dostal až k francouzským legiím. "Kluky z jedné vesnice válka zavála prakticky do všech koutů Evropy," říká autor výstavy.

Expozice by měla být podle něj důstojnou připomínkou všech českých vojáků bojujících v první světové válce, nejen legionářů. Fakt, že někdo bojoval v legiích a někdo na druhé straně, byla totiž často jen dílem náhody.

Výstavu, která v obecní galerii v Římově potrvá až do 6. července, připravoval Miroslav Strob celý rok se svým synem a manželkou. Kromě věcí po svém dědečkovi na ni získal i věci od dalších potomků římovských účastníků první světové války. "Předtím jsem vůbec nevěděl, kolik dalších Římováků, se kterými se znám celý život, mělo příbuzné ve válce," říká Strob.

Za socialismu se o účasti Čechů na bojištích první války prakticky nesmělo mluvit, natož aby se někdo chlubil tím, že jeho dědeček či otec byl legionářem. "Ven z rodiny se nic nevynášelo. A ani děda přede mnou o válce prakticky nikdy nemluvil," říká Strob. I další potomci vojáků z první světové války v Římově mají podle něj podobnou zkušenost. "Když čtete některé deníky, ani se nedivím, že se vojáci se svými válečnými zážitky příliš nesvěřovali. Nebyly to příjemné vzpomínky."