Civilizační neduh
Nový trend: přibývá lidí s nemocí z kanceláří open space

Osmdesát šest procent velkých firem a sedmdesát tři procenta středně velkých už využívá otevřené kanceláře open space. A jejich zaměstnanci jsou čím dál tím víc nemocní. Dokonce se začíná mluvit i o onemocnění z takovýchto kancelářských prostor, tedy syndromu open space.

Hučení v uších, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, zažívací problémy a závratě. Objevily se vám takové příznaky poté, co vás ve firmě přesadili do kanceláře typu open space? Pak je víc než jisté, že jste se stali nositeli syndromu open space, nebo-li SOS.

SOS zatím není zavedený lékařský termín. Jeho otcem je známý český lékař Jan Hnízdil, který jej poprvé veřejně použil v roce 2007. Na pacienty s tímto syndromem se specializuje. A přibývá mu jich.

O tom, že tvrzení lékaře nemusí být tak úplně od věci, svědčí i připravovaná mezinárodní studie, na které spolupracuje česká agentura Commservis. Podle prvních výsledků studie se ukazuje, že 92 procent zaměstnanců má v open space problém, který snižuje jejich výkonnost a schopnost podávat odpovídající výkon. Každý druhý člověk trpí psychosomatickými problémy, hlavně s koncentrací a migrénami. "Lidé, kteří pracují v open space, berou prášky na nervy častěji než ti, kteří mají kanceláře oddělené," říká Tomáš Zdechovský z Commservisu.

Hadi v oblecích

Zatímco zaměstnanci práci v open space většinou nenávidí, šéfové si je zpravidla pochvalují a naopak jejich vznik prosazují. Hlavní důvody jsou jednoduše ekonomické. Stavba malých kanceláří je prostě dražší, a tak tomu odpovídá i jejich cena. Navíc provoz open space je levnější. Hlavně v zimě, kdy je vytápění méně nákladné. Stejně důležitá je potřeba manažerů své zaměstnance kontrolovat. Manažeři mají pocit, že pobyt v open space zvýší efektivitu práce podřízených a tím i jejich produktivitu. Nejenže se dají totiž lépe kontrolovat vedením, ale zaměstnanci se mohou kontrolovat navzájem. Každý vidí, kdo z desítek jeho kolegů pracuje a kdo ne. Manažeři tak doufají, že zamezí poflakování.

"Je to poněkud zcestný přístup. Dobrý manažer by měl mít přehled o tom, co jeho lidé dělají a kolik na to potřebují času. Ve zdravé firmě stačí správným způsobem kontrolovat výsledky. Není potřeba mít své zaměstnance pod dohledem v jedné kanceláři, stačí je vést k samostatnosti a odpovědnosti," říká psycholožka práce Irena Wagnerová.

Lékař Jan Hnízdil dává manažerskou posedlost open space kancelářemi do souvislosti s trendem, který ukázal slavný výzkum amerických psychiatrů Hereho a Babiaka, autorů bestselleru Hadi v oblecích aneb psychopat jde do práce. Vědci zjistili, že mezi vysokými manažery a politiky je víc pravých psychopatů než ve federálních věznicích USA. Tento nový druh manažerů, který je mezi vlastníky společností oblíbený, protože má tolik oceňované vlastnosti jako dravost, cílevědomost, touhu postupovat ve firemním žebříčku a samozřejmě dostatek sebevědomí, vysloveně trpí, pokud nemůže své zaměstnance dokonale kontrolovat a ovládat. Pro "hada v obleku", tedy manažera psychopata, je open space dokonalé prostředí. "Má tam všechny své oběti pohromadě, může je stále kontrolovat, proplouvat mezi nimi a samozřejmě ovládat," vysvětluje Jan Hnízdil. Problém psychopatů manažerů je v tom, že kromě oceňovaných vlastností mají i ty, které z nich dělají psychopaty, tedy chybí jim část mozku, která zodpovídá za svědomí, ohledy, empatii a sociální cítění. "Proto také na budování open space a šikaně svých podřízených v nich nevidí nic špatného. Nemají na to mentální kapacitu. Naopak se diví, proč ty podmínky někomu vadí," říká Hnízdil.

Zatímco dříve se zaměstnanci mohli v menších kancelářích šéfům psychopatům vyhýbat, dnes jsou s nimi díky novému kancelářskému trendu v kontaktu prakticky po celou pracovní dobu. Stres, který svým podřízeným "hadi v oblecích" vytvářejí, je tak neustálý, a proto také způsobuje větší zdravotní komplikace. Hnízdil to přirovnává k legendárnímu pokusu, který v jedenáctém století provedl perský učenec a lékař Avicenna. Do dvou sousedních kotců umístil domácího berana a vlka. Beran přestal žrát a za několik dní pošel. Stres z přítomnosti dravce jej zahubil. Stejně jako dneska hubí stres z neustálé přítomnosti a kontroly dravce manažera jeho podřízené v open space.

Co je nejzajímavější? Syndromem open space trpí podle Hnízdila nejenom zaměstnanci, ale i manažeři, kteří přitom tento druh kancelářského prostoru milují a prosazují. "Jsou pachateli a zároveň oběťmi svých činů a přicházejí ke mně do ordinace stejně jako jejich podřízení. Říkají mi: Pane doktore, já mám vysoký tlak, zažívací potíže a nemůžu spát, udělejte s tím něco. Chtějí nejlépe pilulku, aby se zase mohli vrátit řádit do svého open space. Nechápou, a já jim to většinou bohužel nejsem schopen nijak vysvětlit, že jejich pracovní způsob života není slučitelný se zdravím. Open space je tak původcem utrpení všech zúčastněných. Psychopati pochopitelně trpí méně," říká Jan Hnízdil, otec pojmu syndrom open space.