Smutné výročí
Osud Lidic se stal symbolem nacistické hrůzovlády

Když se nacistický vůdce Adolf Hitler dozvěděl o atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jeho první reakcí byl požadavek popravit 10 tisíc nejvýznamnějších Čechů. Realizace tohoto plánu by nepochybně ochromila průmyslový potenciál protektorátu, jenž byl důležitý pro zásobování německé armády. Exemplární trest proto nakonec dostal jinou podobu - 10. června 1942 byla se zemí srovnána obec Lidice a 173 tamějších mužů bylo popraveno.

Likvidace Lidic představuje největší jednorázovou exekuci Čechů na českém území ve 20. století, jde také o třetí největší vraždu na českých občanech v moderní historii - po likvidaci takzvaného rodinného tábora v Osvětimi v březnu 1944 (3792 mrtvých) a po popravě Romů z cikánského tábora v Osvětimi v srpnu 1944 (2897 mrtvých).

Na počátku tragického příběhu Lidic byl dopis, v němž se jistý Josef Říha snažil ukončit mimomanželský vztah s dělnicí Annou Maruščákovou. Aby před svou milou neztratil tvář, stylizoval se pisatel do role odbojáře, jenž musí kvůli své činnosti zmizet. Řízením osudu se list dostal do rukou majitele továrny a starosty Slaného Jaroslava Pály, který jej obratem předal kladenskému gestapu.

Při výslechu se Maruščáková zmínila, že se jí její milenec Říha jednou ptal, zda zná rodinu Horákových z Lidic. Když dostal kladnou odpověď, požádal Maruščákovou, aby Horákovým vyřídila, že jejich syn Pepík je zdráv a že se mu daří dobře. Jak gestapo zjistilo, sloužil Josef Horák spolu s dalším lidickým rodákem Josefem Stříbrným v britském Královském letectvu.

Vyšetřovatelům se tak nabízela hypotéza: nemohl být Josef Horák jedním ze účastníků atentátu na Heydricha? Domovní prohlídky ani výslechy však neodhalily nic, co by tuto domněnku potvrzovalo. Kromě nejasného dopisu milence-hochštaplera tak gestapo nemělo v ruce nic, co by spojovalo Lidice s atentátem na Heydricha. Přesto z Berlína přišel rozkaz: vymažte Lidice z mapy!

V noci na 10. května 1942 byla obec obklíčena příslušníky gestapa a policie. Celkem 173 mužů a chlapců starších 15 let bylo nahnáno do Horákova statku, na jehož zahradě byli zastřeleni. Popravu symbolicky vykonali příslušníci pořádkových jednotek z Heydrichova rodného města Halle nad Sálou. Jediným mužem z Lidic, jenž byl v osudový den na území protektorátu a přežil, byl František Saidl. Krátce před Vánocemi roku 1938 totiž v hádce zabil svého syna a v době likvidace obce si ve věznici odpykával čtyřletý trest.

Lidické ženy byly převezeny do tělocvičny kladenské reálky. Jejich další cesta vedla do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly, kromě několika vybraných na poněmčení, zavražděny plynem ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Celkový počet obětí tak vyšplhal na 340, z toho bylo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí.

Nacisté nechali Lidice do slova a do písmene srovnat se zemí. Domy byly nejprve vypáleny a obvodové zdi, které odolaly plamenům, byly odstřeleny trhavinami. Stejný osud potkal i dominantu obce, kostel svatého Martina. Drancování neušel ani hřbitov, na němž došlo k vyzvedávání rakví z hrobů a k ničení náhrobních kamenů.

Aby byla likvidace obce skutečně absolutní, byl změněn i terén včetně zasypání rybníka či posunutí koryta potoka. Denně bylo proto v obci nasazeno i několik set pracovníků Říšské pracovní služby. Vymazání Lidic z mapy jim trvalo půl druhého roku.

Lidé, kteří se po válce do Lidic vrátili, místo už nepoznali. Navrátilců však nebylo mnoho. Z původních zhruba pěti set obyvatel válku přežilo jen 143 žen a 17 dětí.

Exilový politik Jan Masaryk komentoval tragédii výstižně: "Čím byl Pearl Harbor pro Ameriku, tím jsou dnes Lidice pro celý svět."

Tragický osud středočeské vísky vyvolal odezvu v mnoha zemích světa a spolu s následným vyhlazením Ležáků na Chrudimsku se stal jedním ze symbolů nacistické hrůzovlády v Evropě. Zároveň významně přispěl k tomu, že představitelé Británie a svobodné Francie odvolali svůj podpis pod mnichovskou dohodou.