Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček vzbuzuje emoce. Podobně jako jeho šéf. Ve své kanceláři na Hradě pustí francouzské šansony a se smrtelně vážným výrazem začne distingovaným tónem vyprávět. Vmžiku pochopíte, proč ho část národa nesnáší či se mu směje, zatímco Zemanovi příznivci mu chodí děkovat.
Ovčáček poskytl rozhovor pondělnímu vydání časopisu TÝDEN, z nějž on-line deník TÝDEN.CZ vybral krátkou ukázku.
V tandemu s Milošem Zemanem kolikrát působíte, že se až snažíte o trolling. Tento termín wikipedie popisuje jako "záměrně provokativní, urážlivé nebo irelevantní příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní k emotivní odezvě". Nestalo se vám někdy, že jste s prezidentem seděli a říkali si: "Co bychom zase provedli, abychom všechny naštvali?"
Ne, to rozhodně ne. Miloš Zeman je osobnost, která má za sebou pětadvacet let politické dráhy. A pokud si vzpomenete i na jeho premiérské období, reakce novinářské obce a její jednotlivé motivy se vesměs opakují.
Chodíte do pražských kaváren?
Chodím, byť ne pravidelně. Ale občas, když mám volnější den, se ještě před pracovní dobou setkám s dobrými známými v pražské kavárně.
Lidé vás už určitě poznávají. Už se vám stalo, že vás nějaký "lumpenkavárník" - jak je nazývá Miloš Zeman - odmítl obsloužit?
To se mi zatím nikdy nestalo. Že by mě třeba někdo odmítl obsloužit, nebo mi namíchal místo kávy nějaký lektvar, to ne. Ale je pravda, že mne lidé poznávají. Když někam přijdu, vidím, že si třeba mezi sebou řeknou: "Hele, Ovčáček." Stává se mi to třeba i v tramvaji nebo na ulici, když jdu do obchodu. Kupodivu i v zahraničí. Teď jsem byl nedávno v Německu, kousek od Žitavy, kde jsem se byl podívat na jednu starobylou památku. Byli tam čeští turisté, takže jsem zaslechl, jak se sami sebe ptali: "Není to ten mluvčí?" Ale s bytostně negativními věcmi se opravdu nesetkávám. Naopak v krajích za mnou lidé chodí a za moji práci mi děkují.
Zdá se, že je vám ta pozornost příjemná, že si ji užíváte. Nebo jak to vnímáte?
Musel jsem s tím počítat už v okamžiku, kdy jsem nastoupil a rozhodlo se, že budu mít pravidelné tiskové konference a budu vidět. Beru to jako součást práce. Není mi to nepříjemné, ale zase to není tak, že bych se v tom nějak vyžíval.
Neproklínáte dodnes moment, kdy Miloš Zeman v lednu při projevu k sedmdesáti letům od osvobození Osvětimi zmínil údajný článek Ferdinanda Peroutky Hitler je gentleman coby příklad jeho morálního selhání?
Neproklínám. Prozradím vám jednu věc, kterou jsem ještě nikomu neřekl a nevědí ji ani ti, kteří v té debatě oponují. Ve své podstatě to je zajímavá situace, protože já se tematice druhé republiky a protektorátu věnuji dlouhodobě. Je to věc, která mě zajímá, ve své knihovně mám řadu odborných publikací o tomto období. To znamená, že to pro mě nebyla nová záležitost. A když o mně někdo tvrdí, že o tom nic nevím, tak nemá pravdu.
To se divím, že neproklínáte. Čtyři měsíce marného hledání článku už vám přinesly řadu trablů, ne?
Samozřejmě je to věc, kterou dělám nad rámec své práce. Dobrovolně jsem se toho zhostil a dělám to ve svém volném čase. Vidíte támhletu hromadu knih? To jsou Peroutkovy spisy, které samozřejmě také čtu, protože bych se nerad dopouštěl nějakých nepřesností. Ale myslím si, že to je užitečná záležitost, že bychom se o tom období měli bavit. Je důležité se bavit o vlastní minulosti. Nedej bože, že by chtěl pan prezident Ferdinanda Peroutku nějak znehodnocovat, urážet, to v žádném případě. Ale ukazuje se, že určité období, na které se poukazuje, není známé. Někdy mám pocit, že někteří lidé, kteří vystupují proti panu prezidentovi, ty věci někdy ani nečetli.
* Opravdu věří, že by mohl Peroutkův článek Hitler je gentleman najít?
* Je komunista nebo měl někdy komunistické smýšlení?
* Má čas na soukromý život? A co na to říkají jeho rodiče a jeho partner?
* Co bude dělat, až Miloš Zeman nebude prezidentem?
Celý rozhovor s Jiřím Ovčáčkem si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 11. května.
