Lidé, kteří pobírají příspěvek na bydlení, o něj mohou přijít v případě, že za nájem, elektřinu nebo plyn platí z cizího účtu. To se obvykle týká starších občanů, kteří například ze zdravotních důvodů nemohou chodit na poštu platit složenkami, a tak úhradou nákladů na bydlení pověří rodinu. Zákon nestanoví, jakým způsobem mají být náklady hrazeny, a proto by dávka odebrána být neměla, tvrdí Nejvyšší správní soud i ombudsman. Úřady přesto dávku odebírají.
Když šla důchodkyně Eva Mašková z Prahy na operaci, pověřila placením nájmu a účtů za vodu, plyn a elektřinu svého syna. Vždy mu předala potřebné peníze a syn složenky zaplatil doma přes internet ze svého účtu. Protože po návratu z nemocnice dělala Evě chůze do bytu ve 4. patře problém, platila i nadále účty přes syna. Jenže po nějaké době dostala z úřadu práce nepříjemnou zprávu - přišla o nárok na příspěvek na bydlení. Nechápala proč. Důchod pobírala stále stejný a ani náklady na bydlení se nesnížily.
Úřad zrušení nároku na dávku odůvodnil tím, že peníze neplatí ona, ale syn, který s ní nebydlí. A tedy že paní Mašková žádné náklady na bydlení nemá, tudíž jí příspěvek nenáleží. "Zákon ale nestanoví, jakým způsobem mají být náklady zaplaceny. Ani výslovně nevyžaduje, aby byly uhrazeny přímo žadatelem o dávku," upozorňuje veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský. "Podstatné je, jestli uhrazení nákladů na bydlení zasahuje do majetkových poměrů žadatele, tedy jestli se o tyto náklady sníží jeho příjmy." A ty se paní Maškové snížily, protože peníze synovi na zaplacení svých účtů dávala a má na to i několik svědků. To však úředníky na Praze 4 nezajímalo.
Podmínka, která neexistuje
Na úřad veřejného ochránce práv se se stížností na postup úřadů ve věci příspěvku na bydlení obrátilo už několik neúspěšných žadatelů o dávku. A postup úředníků je vždycky stejný - tvrzeními, že žadatelé sice nájem a energie neplatí ze svého účtu, ale plátci příslušné peníze dávají, se vůbec nezabývají. "Podle správního řádu jsou přitom povinni postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci. Namísto toho ale úřady opřely svá rozhodnutí o nesplnění podmínky, kterou však zákon neupravuje," kritizuje Varvařovský.
Úřad práce se ale brání. "My jen postupujeme podle metodiky ministerstva, které vykládá zákon," vzkázal mluvčí Generálního ředitelství úřadu práce ČR Jiří Reichl. Zákony však vykládá soud. A ten (konkrétně Nejvyšší správní soud) v srpnu v podobném případu rozhodl, že sám fakt, že náklady jsou placeny z jiného než žadatelova účtu, není na překážku. "Měl-li správní orgán pochybnosti, měl svoje úsilí zaměřit na řádné zjištění příjmů stěžovatelky, nikoliv stanovit pro uznání nákladů podmínku, kterou zákon neupravuje," stojí v rozhodnutí.
Jenže ministerstvo práce a sociálních věcí nebere rozhodnutí Nejvyššího správního soudu za závazné, ale pouze doporučující, tudíž se jimi soudy nižší instance ani úřady nemusejí řídit. Navíc nejsou závěry soudu v tomto konkrétním případě bezvýhradně použitelné i v ostatních případech. "Vždy je třeba ad hoc přezkoumat každý konkrétní případ, což jsme učinili," je přesvědčena o správnosti postupu ministerstva jeho mluvčí Viktorie Plívová.
Kdopak to platí
A ministerstvo je přesvědčeno, navzdory rozhodnutí soudu a argumentům ombudsmana, že náklady musejí být hrazeny přímo žadatelem. V jiném případě lze náklady zohlednit pouze v případě, že má žadatel o dávku k tomuto účtu dispoziční právo. "Pokud by žadatelka o dávku měla dispoziční právo k synovu účtu, ze kterého jsou hrazeny náklady na bydlení, pak by bylo možné započítat tyto uhrazené náklady na bydlení pro účely příspěvku na bydlení a klientce by dávka mohla být přiznána, samozřejmě při splnění dalších zákonných podmínek," vysvětluje Plívová.
Podle ombudsmana je ale takový přístup nedomyšlený, protože ani peníze zaplacené přes poštovní složenku či z účtu žadatele o dávku nejsou důkazem, že skutečně pocházejí z příjmu žadatele. "Třetí osoba může za žadatele složenku zaplatit nebo mu vložit příslušné peníze na účet," poukazuje Varvařovský.
