Dopravní podnik hl. m. Prahy rozdával pokuty za černou jízdu na prokazatelně neplatné doklady. Jejich původní majitel teď čelí jedenácti neoprávněným exekucím a topí se v dluzích. Pro třicátníka Tomáše to bylo před dvěma roky léto plné zvratů. Červencový výlet na slunnou francouzskou Riviéru hned v srpnu zkalil dopis od společnosti Fidentia, která vymáhá pokuty pro Dopravní podnik hlavního města Prahy. "Přišel mi dopis, že jsem jel v červenci načerno, přitom to nebylo vůbec možné. V den, kdy mě měli chytit, jsem byl totiž s přítelkyní prokazatelně ve francouzské Nice," řekl TÝDNU Tomáš. Celé své jméno tají, a to i s ohledem na to, co po prvním dopisu následovalo.
Konec pankáče
"Ten dopis s evidentně vylhanou pokutou mě nastartoval a začal jsem to řešit. Z Francie jsem si dal poslat kopii knihy hostů a předložil to té firmě," pokračuje. Díky doložení naprosto neoddiskutovatelného důkazu se Fidentia stáhla a pohledávku anulovala.
Jenže pohledávek od Dopravního podniku bylo daleko více. Jejich lavina se strhla až na konci téhož roku. "V prosinci mi volal táta, že do našeho bytu přišli exekutoři a chtějí zaplatit přes dvacet tisíc korun. Jinak že prý zabaví věci v bytě. Přišel jsem ve chvíli, kdy už bylo všechno oblepené exekučními páskami, zaplatil jsem a v tu chvíli mi bylo jasné, že definitivně skončilo moje pankáčské období," říká vzdělaný vysokoškolák, kterého v současné době drží nad vodou jen poměrně lukrativní práce v IT oboru.
Dluhů má totiž nad hlavu. Po exekuční razii sebral společně s přítelkyní všechny dopisy, před kterými do té doby utíkal, a začal konečně pořádně řešit, o co vlastně jde.
Na kupě před ním najednou leželo více než deset pokut od Dopravního podniku, které si už ale přebraly a náležité navýšily vymahatelské společnosti. Většina z nich byla navíc už postoupena k vymáhání exekutorovi. Pokuta za černou jízdu v řádech několika stokorun se tak v několika případech rozrostla až na dvaadvacet tisíc. "Neříkám, že jsem nikdy nejel načerno, ale nejsem blázen. To prostě nebylo možné," říká Tomáš.
Šok u přepážky
Vydal se do přestupkové kanceláře Dopravního podniku a nestačil se divit. "Zjistil jsem, že jedenáct pokut revizoři napsali na doklady, které mi v březnu 2005 někdo ukradl, na což mám od policie doklad," popisuje Tomáš dále svůj příběh. Po tomto zjištění se pustil do zachraňování situace. Oslovil Dopravní podnik i exekutory, kteří si jeho pohledávky rozebrali.
Cíl byl jasný - zpochybnit pokuty, za které prokazatelně nemohl. "Podal jsem i vylučovací žaloby, dělal jsem, co jsem mohl, ale výsledek žádný. Dlužné částky zůstaly a já se snažím postupně je splácet. Bude to trvat ještě tak dva tři roky," říká.
Dluhy mu komplikují život, jak jen to jde. I přes velice solidně honorovanou práci v IT oboru mu na život zbývá jedenáct tisíc korun. "Nebýt přítelkyně, která mě drží a pomáhá mi s tím, tak vůbec nevím, co bych dělal. Nejsmutnější na tom je to, že si ji ani nemůžu vzít. Automaticky by na ni totiž přešly moje dluhy a exekutoři by mohli skočit i na ni," říká posmutněle.
Kšefty s doklady
Na celou věc má svou teorii: může jít o kšefty někoho z revizorů, kdo si na jeho doklady psal fiktivní pokuty. Smysl by to dávalo. Revizor je totiž placen podle toho, kolik černých pasažérů za měsíc pochytá. Základní plat má patnáct tisíc korun, k tomu může dostat třicetiprocentní bonus za pracovní nasazení a z každé pokuty dostává stovku odměny. Takže je ve hře varianta, že vypisováním fiktivních pokut by si některý z kontrolorů mohl kompenzovat nedostatek pochytaných černých pasažérů.
Dopravní podnik to razantně vyvrací a předkládá vysvětlení, které je daleko běžnější. "Případ člověka, který ztratil nebo mu byl ukraden občanský průkaz a na tento doklad následně jezdí a prokazuje se jím neznámá osoba, je bohužel poměrně častou praxí. S ukradenými doklady se na černém trhu běžně obchoduje," tvrdí mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Jiří Štábl. Záznamy o pokutách, o které v kauze jde, se ale DP před uzávěrkou TÝDNE nepodařilo dohledat. Pravda je, že s kradenými doklady se skutečně obchoduje. Policie rozbila už několik organizovaných band, které je ve velkém zneužívaly. Před časem se tak stalo například v Břeclavi, kde zloději pomocí kradených dokladů vytáhli z bank pět desítek úvěrů celkem za dvacet milionů korun. A děje se tak i v situaci, kdy od roku 2001 pod gescí ministerstva vnitra funguje centrální evidence neplatných občanských průkazů a pasů. "Policie je povinna do této databáze běžně nahlížet a hlavně to vidí v evidenci obyvatel. Banky, operátoři nebo dopravní podniky nikoli," tvrdí mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka.
Dopravácký šlendrián
Dopravní podnik se hájí tím, že pokud revizor přímo z fotografie na občanském průkazu nepozná, že jde o doklad někoho jiného, nemá žádnou možnost si jeho pravost zkontrolovat. Podle ministerstva vnitra jde ale spíše o výmluvy. Do jeho databáze může nahlížet kdokoli. Nově je také k dispozici i aplikace pro chytré telefony, umožňující pravost dokladu zkontrolovat během pár vteřin kdekoli v terénu. "Navíc je u přepravní kontroly nezřídka i městská policie, která se může dívat i do centrální evidence obyvatelstva, takže kdyby chtěli, kontrolovat to mohou," uzavřel Řepka.
Dopravní podnik to ale nedělá, a Tomáš je tudíž v průšvihu. Částečně i kvůli sobě, protože kdyby se o pokuty na ukradené doklady zajímal dříve, mohl je daleko snáze odvrátit. Nyní je v situaci, kdy už mu nezbývá jiná než soudní cesta.
"Šance tu ovšem stále je. Dlužník, jehož identita byla zneužita, může požádat věřitele, aby exekuci zastavil. Vše ale komplikuje fakt, že ten člověk to řeší až takhle pozdě," řekla TÝDNU mluvčí Exekutorské komory ČR Petra Báčová. Výsledek je tedy značně nejasný, pro Tomáše však platí, že lepší jakákoli snaha než další dva roky splácení cizího dluhu.
