Pro KSČM je těžko přijatelné, co se děje v Severní Koreji. Komunistický stínový ministr zahraničí a europoslanec Miloslav Ransdorf mluví v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ o režimu Kim Čong-una jako o despocii, která zoufalstvím neví, co dělat.
Anketa:
Na Flickru a Twitteru, navíc na účtech spravovaných severokorejskou vládou, se objevil zatykač na Kim Čong-una. Jde o karikaturu, na níž je velký vůdce zpodobněn s prasečím rypákem, ušima a Mickey Mousem na nahém panděru. Jak se na to díváte?
Proč se podle vás Severokorejci uchýlili až k jaderným hrozbám?
Jsou ve svízelné situaci už od devadesátých let. Tehdy je před obrovskou živelní katastrofou nezachránily ani masivní hráze vybudované kolem řek. Od roku 1994, kdy napadlo přes tisíc milimetrů srážek přes noc, se ta země už nevzpamatovala. Projevil se ale dvojí metr k podobným pohromám: Spojené státy zpočátku odmítaly poskytnout pomoc, protože by se dostala do rukou vojáků. To jediné, co teď Severní Koreji zbylo, je ozbrojená síla. Oni se s její pomocí snaží na sebe upozornit a vynutit si hospodářskou pomoc.
Na druhou stranu víme, jak je na tom Severní Korea technologicky. Nezesměšňují ji hrozby válkou se před celým světem?
Ze třetího světa zaznívá například názor, podle něhož by byl Saddám Husajn dodnes u moci, kdyby měl jaderné zbraně. Pro kteréhokoli občana Evropské unie je samozřejmě těžko přijatelné, co se teď děje v Severní Koreji. Co se tam bude dít dál, může největší měrou ovlivnit Čínská lidová republika. Korea má ale velmi málo manévrovacího prostoru.
I ve svých programových tezích má KSČM prvky plánovaného hospodářství. Nepoukazuje situace v Severní Koreji na fakt, že tento systém nemůže nikdy fungovat?
V té zemi ale není plánované hospodářství.
Je tam tedy volný trh?
Ten také ne. Jde o specifickou situaci odpovídající asijským despotickým tradicím. Když tam přijedete, máte pocit, že jste se ocitl na dvoře nějakého čínského císaře nebo spíš jeho mladšího bratra.
Když se takto příkře vyjadřujete k Severní Koreji, proč váš předseda Vojtěch Filip poslal Kim Čong-unovi vstřícnou kondolenci, když zemřel jeho otec?
Tam šlo o sérii nedorozumění. Nechtěl bych do toho vstupovat, ale jsem s tou situací obeznámený. S textem kondolence si pohrála korejská strana. Vím, jaký text odešel ze zahraničního oddělení KSČM a jaký Severokorejci zveřejnili. Předseda se zpočátku nebránil, protože mu to připadalo trochu trapné.
Už jste mluvil o smyslu aktuálních výhrůžek. Myslíte, že nakonec budou Severní Koreji co platné?
Jde pouze o mávání transparentem, který má svět pouze upozornit: jsme tady, všimněte si nás. Celé je to velmi nešťastné. Na druhou stranu v Severní Koreji se něco děje. Míra otevření společnosti je dnes větší. Fungují tam mobilní telefony, v Pchjongjangu je moderní knihovna vybavená informačními technologiemi. Něco se tam začíná dít a jde o to, aby to hned v zárodku neudusila nějaká katastrofa.
Jak hodnotíte pozici mladého diktátora Kim Čong-una? Nepodléhá příliš generálům?
Ze současné situace může vyváznout různě. Například porážky v čínsko-vietnamské válce využil čínský vůdce Teng Siao-pching k tomu, aby vytlačil část armádních byrokratů do podnikatelské sféry. Je otázka, zda podobná situace může nastat v Severní Koreji.
Už jste zmínil vliv Číny na severokorejskou politiku. Vystupuje Kimův režim v současné krizi s posvěcením Číny?
V politologii se objevila teorie závislosti. Ukazuje, že i malé, satelitní a závislé státy mohou mít vliv na světovou politiku. Například balkánský nacionalismus se v roce 1914 stal roznětkou k první světové válce. Může se stát, že velmoci jsou někdy zaskočené tím, kam je vazba na satelity vede.
