Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes má další problém. Na Masarykově univerzitě v Brně, kde externě vyučuje, odhalila jedna ze studentek, že se dopustil plagiátorství. Jde už o druhou práci, kterou opsal. Redakce porovnala Pernesův text s originálem z roku 1958: jde o téměř doslovnou kopii.
Studentka hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Libuše Janáčková pracovala vloni na své diplomové práci o Leoši Janáčkovi a Lidových novinách. Procházela si publikace týkající se tématu její magisterské práce, mimo jiné i knihu Jiřího Pernese, kterou vydal v roce 1993 při příležitosti stého výročí založení Lidových novin. A procházela i diplomovou práci někdejší studentky brněnské univerzity Blanky Maškové z roku 1958, která mapovala éru šéfredaktora Lidových novin Arnošta Heinricha.
ČTĚTE TAKÉ: Kavalírová: Pernes nás oklamal. Senát chce analýzu
Kritici: Kniha je plagiát. Pernes: To je nesmysl
S údivem zjišťovala, že některé pasáže v Pernesově knize "Svět Lidových novin 1893-1993" jsou totožné s diplomovou prací z roku 1958. "Kniha Jiřího Pernese je téměř kompletním plagiátem práce paní Maškové," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ Janáčková, která na fakultě pokračuje v doktorandském studiu. Na akademickou loupež Jiřího Pernese upozornila i v úvodu své diplomové práce, když popisovala, s jakými prameny pracovala. "Jiří Pernes do své knihy přebral nejednou celé věty či odstavce z její diplomové práce. Do roku 1933 je kniha založena zcela na práci Blanky Maškové a nepřináší žádné nové informace," napsala studentka v roce 2009 do magisterské práce. Pernesovo chování označila za hanebné.
Opsal 75 procent
Iniciativa neUSTRčených, která vznikla v reakci na jmenování Jiřího Pernese ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), porovnala tři po sobě jdoucí kapitoly Pernesovy knihy s prací Blanky Maškové. "Zmíněné kapitoly obsahují asi 75 procent textu z práce paní Maškové bez jakékoliv citace," říká zaměstnankyně ÚSTR Neela Winkelmann-Heyrovská.
Na opsané části se podívejte ZDE
Redakce on-line deníku TÝDEN.CZ analyzovala některé pasáže se stejným výsledkem: Jiří Pernes doslova opsal celé odstavce i kapitoly, aniž v citacích přiznal autorství Blance Maškové. Tu cituje jen ojediněle, u většiny textu však předstírá, že jde o jeho vlastní myšlenky.
Jiří Pernes se brání tím, že v úvodu své knihy Blanku Maškovou zmiňuje. "Srdečně tam děkuji paní Maškové a dalším autorům a píšu, že bez nich by má práce nevznikla," říká Pernes. To spolu s několika citacemi považuje za dostatečné ospravedlnění doslovně ocitovaných kapitol. "Když už někdo něco jednou napsal, tak já to přece nemusím znovu studovat. Samozřejmě jsem se tedy na ni neodvolával na každé stránce. Navíc nejde o vědeckou práci, ale o popularizační text," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Pernes.
Ani popularizátoři nesmějí krást
Tím, že jde o populárně-naučnou literaturu, se hájil už v případě dalšího, nedávno odhaleného plagiátu - knihy "Až na dno zrady. Emanuel Moravec". Iniciativa neUSTRčených zjistila, že v knize z roku 1997 použil Pernes 68 procent odstavců biografické části diplomové práce Josefa Vytlačila "Emanuel Moravec (1893-1945), Od narození po vyhlášení protektorátu: Pokus o biografický portrét" z roku 1993. NeUSTRčení zadali právní analýzu, která se vypořádala i s argumentem, že v případě populárně-naučné literatury není třeba dodržovat citační pravidla běžná pro vědeckou práci.
"Výše uvedená obrana nemůže v tomto případě obstát, protože autor Pernes (...) čerpá z diplomové práce do takové míry, že bez uvedení citace nebo přímého odkazu v textu se jedná o plagiát se všemi z toho vyplývajícími následky v rovině morální," píše se v právní analýze.
Šustrové je to fuk
Příští týden se sejde rada ÚSTR a jednat by měla i o plagiátorství Pernese, kterého před měsícem instalovala do křesla ředitele ústavu. "V návrhu programu je i projednání stížnosti na plagiátorství, ale nevím, zda rada program v této podobě schválí," říká členka rady Petruška Šustrová, jež je zároveň výraznou zastánkyní Jiřího Pernese. Nevadilo jí ani zjištění, že šéf protitotalitního ústavu studoval VUML a při přijímacím řízení to zamlčel, ani první případ ukradeného textu.
Zabývat se Petruška Šustrová nemíní ani plagiátem, na nějž upozornila studentka Janáčková. "Neviděla jsem to a sama se o to zajímat nebudu. Jsou i horší přečiny než plagiátorství. A myslím, že Jiří Pernes má pracovat jako ředitel, ne jako odborný pracovník," odmítá Šustrová argument, že loupež intelektuálního vlastnictví je v akademickém světě považována za nejtěžší zločin. Přitom právě Šustrová patří ke skupině kritiků, jež předchozí vedení ústavu označuje za policejně-politické a ráda by nyní z ústavu udělala ryze akademickou instituci.
K TÉMATU: Pernes není jediný historik s totalitní minulostí
Pernes? Prorežimních historiků ve funkcích je řada
Opačný názor než Petruška Šustrová má další radní ústavu a člen předsednictva Konfederace politických vězňů Čestmír Čejka. "Měli bychom se tím v radě zabývat. Není pro mne únosné, abych stál za někým, na kom ulpělo tak vážné podezření z plagiátorství. Jiří Pernes má navíc reprezentovat ústav, na jehož špici dosti fouká vítr, a na to by měl mít charakter," říká Čejka.
Dosud bylo rozdělení hlasů v radě ústavu čtyři ku třem ve prospěch krytí Pernesových problémů. Zda se po nově odhaleném plagiátu rozdělení sil změní, ukáže příští týden. "Nepokládám za pravděpodobné, že můj postoj se změní," říká například Petruška Šustrová.
Foto: Karel Šanda
