KSČM se hlásí k revolučnímu základu února 1948. Strana to uvedla v prohlášení, v němž dále oceňuje práci budovatelů první formy socialismu, a zároveň lituje tragických deformací a nedostatků. Pohled komunistické strany na události 25. února 1948 se podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše za poslední léta nezměnil. Období komunistické diktatury si vyžádalo tisíce obětí.
"Výročí Února 1948 přináší každoročně příležitost k oživení dlouholeté kampaně, jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí, vysvětlit zásadní politické změny jako mocenský puč, popřít věrohodnost skutečnosti, že se na změnách podílely široké vrstvy občanů," uvedla ve středu největší opoziční strana.
"KSČM se k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily," uvedla také strana s tím, že se po listopadu 1989 omluvila všem, jejichž život tyto deformace negativně zasáhly.
Dolejš má za to, že se stanovisko komunistů k únoru 1948, který byl podle něj výsledkem "určitých historických procesů", v podstatě nemění. "Koneckonců na té kontinuitě a diskontinuitě k minulému režimu stojí i identita KSČM. My jsme strana, která má strategický cíl socialismu ve svém programu, ale hlásíme k němu poučeně tou historickou prohrou," řekl.
Demise
Podle místopředsedy komunistické strany nelze pominout, jak historický pokus skončil, nebo to, že došlo k selhání a zneužití moci. "Tento způsob budování moci byl chybný a od těchto věcí se distancujeme," podotkl.
Únorový převrat 1948, komunisty nazývaný Vítězný únor, bylo převzetí moci komunistickou stranou po zřejmě komunisty vyprovokované vládní krizi. Prezident Edvard Beneš přijal 25. února 1948 demisi 12 nekomunistických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání komunistického premiéra Klementa Gottwalda. Československo se prakticky dostalo do područí Sovětského svazu.
Období komunistické diktatury, které skončilo až na podzim 1989, si vyžádalo tisíce obětí. Z politických důvodů bylo popraveno téměř 250 lidí, přes 200 tisíc jich bylo odsouzeno k nepodmíněnému trestu. Asi 4500 z nich ve vězeňských zařízeních a pracovních táborech zemřelo. Na 170 tisíc lidí zemi opustilo, několik stovek lidí bylo při pokusu o překročení hranic usmrceno.
