Dny Nečasovy vlády jsou sečteny. Na její místo přichází úřednický kabinet Jiřího Rusnoka. Na začátku stála spousta slibů a nadějných prohlášení. Po třech letech může předčasně podtrhnout svůj účet: snížila rychlost zadlužování, za řadu reforem si ale plus připsat rozhodně nemůže. Svým křeslem za průšvihy zaplatil také nejeden ministr.
Na začátku byly velké plány na reformy. Elán po volbách v roce 2010 měla vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných i proto, že její síla v parlamentu byla tehdy historicky nejsilnější. Změnit se mělo mnoho, krachem nakonec skončila celá řada opatření. Přičíst si ho může až rekordní počet vládních krizí, koaličních strkanic nebo neúspěch ve sněmovně.
Jako stěžejní body svého programu si Nečasova vláda "rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci" zadala zastavení veřejného dluhu a konečné dosažení vyrovnaného rozpočtu, provedení stabilního důchodového systému, moderní a efektivní zdravotnictví, reformu vysokého školství a konečně omezení korupce a zneužívání veřejných zakázek.
Nečasovy floskule
Co se dnes už minulému kabinetu upřít nedá, jsou úspory. Rychlost zadlužování skutečně klesla a zahraničí uznává Česko jako solidní stát. I když v podání expremiéra Petra Nečase neustále omleté fráze jako vyšší rating a pozitivní hodnocení zahraničních finančních trhů zněly s každým jeho dalším opakováním ve sněmovně nebo na tiskových konferencích jako nudná floskule, význam skutečně má. Ukazují totiž na důvěryhodnost země. A to se může projevit například na výši úroků.
Jak na začátku vláda slíbila, výdaje ve státní správě opravdu klesly. Snižování počtu státních zaměstnanců začalo hned v úvodu fungování kabinetu. A nepopulární škrty tím začaly. Státní zaměstnanci museli jít s platem dolu, a to o deset procent ze mzdového základu. Z veřejné správy jich bylo nakonec přes hlasitý odpor odborářů propuštěno deset tisíc.
Zato s redukcí agend a slučováním ministerstev ovšem zůstalo jen u koncepcí. Ozýval se kdekdo, koho se redukce měla týkat a hájil důležitost své funkce. Provedené změny - jako například zrušení cukrárny ministerstva vnitra - měly ovšem k miliardovým úsporám daleko. Na vytváření superministerstev sloučením několika úřadů do jednoho nakonec nevznikla ani shoda v koalici.
Vzdušné zámky
Nečasova vláda chystala revoluci v českém vysokém školství. Reforma terciálního vzdělávání měla být jednou z hlavních priorit programu. Chystalo se nové nastavení financování dlouhodobě podfinancovaných českých univerzit. Vysoké školy se měly rozdělit podle zaměření, novou koncepcí udělování profesur, habilitací i doktorátů a skončit měly i pro Česko charakteristické tzv. malé doktoráty JUDr. či RNDr., které měly plně nahradit mezinárodně uznávané tituly. Změna se ale nekoná.
Mediálně nejvýraznější novinkou mělo být pak zavedení školného a následně zápisného. Koncepce se stihla za tři roky změnit hned několikrát, nakonec se po dlouhých dohadováních i o studentských půjčkách slabý kompromis přeci jen našel a zavedeno mělo být jen zápisné. Ani z toho ale nakonec nic nebude.
Důchodový nezájem
Za skutečné fiasko může ale poslední vláda považovat mnohem výraznější projekt, který ji jaksi nevyšel. Zasadila se vybudovat takový penzijní systém, který bude do budoucna udržitelný a bude rovněž reagovat na demografické změny. Byť se proti vládnímu návrhu bouřila opozice, předloha nakonec několikrát narazila při vyjednávání. Druhý penzijní pilíř se tak nakonec stal jen dobrovolným a oproti plánovanému půlmilionu pojištěnců se pro tuto variantu rozhodlo jen necelých 75 tisíc lidí. "Byl uzavřen kompromis a kvůli té dobrovolnosti bude ten první reformní krok umírat na úbytě," povzdychl si on-line deníku TÝDEN.CZ exministr financí Miroslav Kalousek.
Průšvih jménem sKarta
Některé změny v sociální oblasti znamenaly nakonec jen velký průšvih. Zavedení výplaty dávek přes sociální karty kritizovali od počátku hlavně samotní pobíratelé dávek od státu. Do sporu se ale postupně více dostávali i samotní koaliční partneři, a to především kvůli smluvnímu nastavení. Projekt musel být nakonec úplně stažen, a to i přes nevoli TOP 09. Také zavedení povinné veřejné služby nakonec smetl Ústavní soud.
Naopak nastavení sociálních dávek lze po vládních změnách považovat za adresnější. Cílem bylo, aby lidé dávky nezneužívali. Mnozí si za ně teď například nemohou koupit alkohol. Změny dopadly také na zákoník práce. Novinkou je například výpočet odstupného podle počtu odpracovaných let nebo zvýšení limitu pro dohodu o provedení práce. Přičíst si vláda může i snahu na zlepšení systému péče o ohrožené děti. Měla by se tak zvýšit motivace pro pěstounskou péči.
Zkostnatělé zdravotnictví
I oblast zdravotnictví měla na začátku velké ambice. České zdravotnictví se mělo pohnout kupředu, omezit se měla i korupce. Smělá reforma, ale nakonec postupovala mnohem pomaleji, než bylo původně v plánu. Ministr Leoš Heger v řadě vyjednávání povoloval a častokrát se uchyloval ke kompromisům. Nejviditelnějším přešlapem bylo jednoznačně zavedení tzv. nadstandardů. Původně ušlechtilá myšlenka zamezení drobnému "uplácení" u lékařů, která není u českých pacientů výjimečná, výměnou za legální poskytnutí lepší péči, se s velkým zájmem nesetkala. Nadstandardy nakonec opět pohřbil Ústavní soud.
Pravdou je, že opravdová reforma zkostnatělého zdravotnictví není otázkou týdnů, ale spousty let. Ocenit lze ale bezpochyby dílčí opatření, které rezort za tři roky stihl, včetně nastartování mnoha systémových změn. Průzkumy a statistiky také ukázaly, že ve zdravotnictví začalo skutečně ubývat korupčního jednání, začalo se také pracovat na zamezení tzv. kongresové turistiky.
Volné ruce policie
Boj s korupcí se stal asi největším paradoxem Nečasovy vlády. Ačkoli její tříleté působení protkla řada skandálů, odborníci hodnotí přesto její práci více méně pozitivně. Zlepšilo se působení policie i justice a situace se zlepšila i v případě některých zbytečných průtahů. "Klíčové kauzy už nejsou odkládány a zametány pod koberec, tak jak to bylo v tom předcházejícím období," řekl pro TV Barrandov programový ředitel Transparency International Radim Bureš. O to absurdnější je, že právě skandál se zatčením Nečasovy blízké spolupracovnice Jany Nagyové dostal jeho vládu na kolena.
Za největší a snad i nejdůležitější zásah Nečasovy vlády je vyřešení více než dvacetileté tahanice o narovnání vztahů mezi státem a náboženskými společnostmi. Rozhodně nelze říct, že by tento krok patřil k těm nejpopulárnějším nebo snad přinesl politické body. Vyvolával emoce nejen mezi politiky, ale i veřejností. Česko bylo ale tou poslední postkomunistickou zemí, která majetkové křivdy neměla vyřešené. V budoucnu by navíc výdaje na církve a náboženské společnosti patrně narůstaly. Církevníci tak dostali to, co jim bylo v době totality zabaveno, výhledově už ale nebudou finančně závislí na státu, ale postupně pouze sami na sobě.
Velkých i malých změn si vládní koalice naplánovala směle mnoho. Nečasovi bývalo ovšem velmi vytýkáno jedno: své kroky a jejich dopady nedokázal pořádně vysvětlovat.
