Petr Nečas se dostal na výsluní - prezident Václav Klaus ho jmenoval premiérem. Vládu tak sice povede politik pracovitý, nicméně s určitým hendikepem. A tím je jeho neslané nemastné charisma muže, který byl dlouhá léta jen jedním z těch, co stojí v zákrytu. A to doslova - až do letošního roku platilo, že když vedení ODS předstoupilo před kamery se zásadním prohlášením, byl tam, ale obvykle v druhé řadě. Strana s ním počítala, ale Nečas se těžko rozhoupával. V roce 1997 dokonce couvl a odmítl stát se ministrem.
Plazmového fyzika přitom živí politika naplno celých posledních dvacet let. První roky přitom pracoval jako technolog v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Hned druhé volby po roce 1989 ho ale vynesly do poslanckých lavic a zůstal tam dodnes.
Někdejší náměstek ministra obrany, expert přes NATO a šéf sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost, byl vždy a je brán jako stoupenec Václava Klause. Když mu ale Klaus v roce 1997 nabídl post ministra vnitra ve své vládě, začal klopýtat. Nejprve souhlasil, ale na poslední chvíli jmenování z rodinných důvodů odmítl. Přesto ho ODS o rok později vedla jako stínového ministra obrany.
ČTĚTE TAKÉ: Nový premiér Nečas: Do Kramářovy vily nejdu
Premiér Nečas: Luxusní audi? Chci český vůz
Premiér Nečas bez ochranky? Policie "obejde" zákon
Pak se stal ten obrat, kdy se z Nečase, otce čtyř dětí, stal expert přes zcela jiný obor - sociální politiku. A v roce 2006 se stal ministrem práce a sociálních věcí. Ve funkci zůstal ve dvou Topolánkových vládách od září 2006 do května 2009. K ní Nečasovi, který byl místopředsedou ODS, přibyl i dovětek - vicepremiér.
Do čelných pozic v ODS vystoupal v roce 1999. Místopředseda strany, pak první místopředseda. Ale vždy měl tu smůlu, že ho při soubojích o vrcholnou funkci převálcovali lídři s větším charismatem. Nejprve mu post druhého muže strany vzal Pavel Bém, později ho zase Mirek Topolánek připravil o funkci nejvyšší. To na kongresu v roce 2002 v boji o post předsedy, kdy na jeho straně stál i Václav Klaus.
Pověsti věčného slušňáka se rozhodl čelit letos, když se horlivě zapojil do nekonečného zdržovacího řečnění ve sněmovně. Aby zabránil levicové většině přijmout co nejvíce vlastních zákonů, chopil se kupodivu právě on mikrofonu jako klíště, až si tím vysloužil přezdívku Fidel. "Snažíme se zastavit legislativní šílenství, teď už je vyloučeno, aby byl do voleb nějaký zákon řádně schválen," vysvětloval tehdy Nečas
Kaňkou, která na jeho štítu v poslední době ulpěla, jsou ale odměny jeho podřízených. Nečasova poslanecká asistentka Jana Nagyová si při odchodu z ministerstva práce, které opouštěla spolu s politikem, přišla na odstupné více než půl milionu korun. Navíc se ukázalo, že bez výběrového řízení nastoupila nově na ministerstvo obrany Martina Bartáka, nominovaného ODS. Místo tam získal i dlouholetý Nečasův mluvčí Jiří Sezemský a mluvčí vlády Mirka Topolánka a jeho poradkyně Jana Bartošová.
Odměny pro svou asistentku Nagyovou vysvětloval Nečas jako běžné odstupné, hlavně si ale neodpustil šťouchanec, na který je veřejnost u českých politiků sice zvyklá, u "pana Čistého" ale trochu překvapil. "Úplně stejně ministerstvo postupovalo, když z něj s mým nástupem odcházeli někteří politicky jmenovaní členové ČSSD," snažil se odvést pozornost jiným směrem.
Ani drobná aférka s odměnami ze státního pro známé však nakonec neohrozila Nečasovu pozici "slušňáka". Když se ho před časem dotazoval časopis TÝDEN, zda by byl schopen vzpomenout si aspoň na nějaké své hříchy mládí, prohlásil: "Nějaké to rozbité okno na kontě samozřejmě mám, taky jsem občas vlezl někomu do zahrady." Ale že by tam kradl hrušky? "Spíš bych řekl, že jsem tam uzmul nějaký ten plod," odpověděl příznačně.
Moravák v Praze Petr Nečas se nyní dočkal. V době, kdy strana neměla po ruce nikoho "čistého" a přitom natolik zkušeného a ochotného, aby ji dokázal vést v největší krizi. Tak se stal lídrem, předsedou a nakonec i premiérem. Volby ODS nakonec už nedokázal vyhrát, ale odvrátil to nejhorší a svoji roli toho, kdo stojí opodál a trpělivě čeká, tak nakonec vypiloval k dokonalosti.
Foto: Lucie Pařízková, ČTK
