Bilance za 10 let
Stranám přiteklo na účet 14,5 miliardy. Půlku poslal stát

České politické strany získávaly v minulých letech výrazně více peněz na jednoho obyvatele než strany v sousedním Polsku a Slovensku. Zatímco v Česku měly strany příjem 4,72 eura na obyvatele, slovenské získaly 2,07 eura a polské dokonce jen 1,32 eura. Celkově získaly české politické strany v letech 2003 až 2013 částku 547 milionů eur (zhruba 14 a půl miliardy korun). Největší podíl, 58 procent, si z této částky rozdělily ODS a ČSSD.

Data, která vyplývají z analýzy organizace Frank Bold, rovněž ukazují, že příjmy politických stran mají vzestupnou tendenci. Stoupat budou i v příštích letech, mimo jiné kvůli novele zákona o financování politických stran, která počítá s částkou zhruba 45 milionů korun na takzvané politické instituty. Jedná se o příspěvky na stranické think-tanky, jako je například CEVRO institut (ODS), Masarykova demokratická akademie (ČSSD) nebo Institut pro politiku a společnost, který vloni v říjnu vznikl pod záštitou Hnutí ANO. Skoro polovinu příjmů, 48 procent, tvoří státní příspěvky, dary pak pouhých 15 procent.

Chybí kontrola financování, varují aktivisté

Ačkoliv má vláda v programu novelizaci zákona o politických stranách a volebních zákonů, ke schválení doposud nedošlo. Aktivisté ve své analýze upozorňují, že pokud se má novela vztahovat už na volební rok 2017, má vláda na její schválení pouze půl roku. Nová podoba zákona by také měla zavést přísnější kontrolu financování politických stran, transparentní účty a ustavení nového Úřadu pro dohled nad financováním politických stran. "Padesát osm procent všech státních příspěvků potom ve sledovaném období získaly dohromady ČSSD a ODS, 32 procent si rozdělily KSČM, KDU-ČSL, TOP 09 a Věci veřejné. Na ostatní strany zbylo 10 procent státních příspěvků," vyplývá z analýzy.

Financování stran by zároveň podle aktivistů nemělo probíhat jen v období volebních kampaní. V materiálu se odvolávají na odhad společnosti Admosphere, podle kterého ČSSD, ODS a ANO v první polovině roku 2013, kdy neprobíhala žádná kampaň, utratily za reklamu kolem devíti milionů korun. Aktivisté však dodávají, že zavedení limitů pro financování kampaní nemá smysl bez funkčního sankčního mechanismu. Poukazují na případ Slovenska, které mělo v letech 1994 až 2005 stanovené limity pro výdaje na stranické kampaně, ale jak strany, tak kontrolní orgány je ignorovaly.

Omezení darů od firem přivede bílé koně

Řešením podle organizace, která je úzce provázaná se skupinou Rekonstrukce státu, není ani omezení darů od právnických osob. Podle jejich analýzy takový krok povede pouze k nárůstu takzvaných bílých koní mezi fyzickými osobami a straníky. "Bez efektivního dohledu nad kampaněmi a politickými stranami je zavedení jakýchkoliv limitů symbolické či kontraproduktivní," tvrdí aktivisté.

Studie poukazuje i na to, že ačkoliv je kontrola financování stran velmi nízká a podmínky financování jsou v zákonech nastaveny velmi obecně, u nezávislých kandidátů do Senátu je kontrola dokonce nulová. Odkazují na příklady "Tomia Okamury, Ivo Valenty nebo Jana Veleby, u kterých nelze dohledat zdroje financí na senátorské kampaně".

Frank Bold je nezisková organizace, která tvoří jádro sdružení Rekonstrukce státu. Jejím cílem je lobbování u jednotlivých politických stran za prosazení zákonů omezujících korupci. Rekonstrukce státu byla v minulosti často spojována s hnutím ANO, které od ní ale opakovaně dostalo špatné hodnocení. V konfliktu byla také s ČSSD, která podle aktivistů blokovala přijetí zákona o registru smluv. Sociální demokraté se vůči aktivistům ostře vyhranili a jejich jednání označili za nátlak.