Premiér Fischer: Dlouhý si o Brusel řekl sám

Premiér Jan Fischer tento týden konečně mohl udělat to, po čem toužil jeho předchůdce Mirek Topolánek: spolupodepsat lisabonskou smlouvu. Zase takové vítězství to pro něj není, musel totiž ustoupit nátlaku prezidenta a vyjednat v EU výjimku, o níž není sám přesvědčen. Teď ho čeká další úkol: v pondělí vyřknout jméno budoucího českého eurokomisaře.

Jak se domlouváte s prezidentem? Funguje přímá linka Fischer - Klaus?
Funguje dobře a vůbec to není jen kolem situace s lisabonskou smlouvou. Na začátku mého působení jsme s panem prezidentem nastolili velmi otevřené vztahy, komunikace je pravidelná, scházíme se s odstupem čtyř šesti týdnů a mluvíme o tématech, která zrovna běží zemí. Taky máme oba mobilní telefony. I na Lisabonu se projevilo, že se nějaký rok známe. Tam bylo důležité, že ač máme na Lisabon ideově odlišný názor, nebrání to komunikaci.

ČTĚTE TAKÉ: Jméno eurokomisaře slibuje Fischer v pondělí
                        Fischer: Úroveň ministrů je různá, měnit je mohu vždy

Ale musel jste splnit podmínku prezidenta a kvůli jeho obavám z prolomení Benešových dekretů vyjednat pro Česko výjimku, která je podle názoru expertů nesmyslná.
Od začátku jsem měl názor, že démonizace toho problému není nutná. Na druhou stranu, to jednání nebylo o to lehčí.

Nebylo lepší se prezidentovi postavit a nedělat něco, o čem nejste přesvědčen, že má smysl?
Ta situace byla taková, že prezident o požadavku výjimky řekl švédskému premiérovi, ta věc už se narodila a džin se nedal dát zpátky do lahve. Bral jsem to jako realitu. Myslím, že pragmatické stanovisko vlády i mé osobní bylo jediné možné a vedlo k dobrému výsledku. Na takové ty efektní kroky, postavit se tomu jakoby čelem a tahat se o kompetence, nebyl čas ani prostor. Nezbývalo než vzít problém tak, jak je, jako realitu, která přišla náhle. Byla to obtížná věc, ale považoval jsem ji za jednatelnou.

Poté, co Ústavní soud rozhodl, že lisabonská smlouva je v souladu s českým právním řádem, jej Václav Klaus velmi tvrdě kritizoval. Sdělil národu, že ústavní soudci nerozhodují podle práva, ale politicky. Co říkáte takovému chování prezidenta?
Byla to jeho slova, já mám jiný respekt k Ústavnímu soudu.

Kvůli vyjednávání výjimky jste se rozčílil na ČSSD, která nejdřív s vaším postupem souhlasila, aby vám ho vzápětí začala vyčítat. Jak si zvykáte na "posouvání reality", kdy politici něco slíbí a za chvíli tvrdí něco jiného?
Taková nekonzistence či nestabilita se trochu stává dekorem české politické scény. Když už se to stane, člověk se na tu realitu musí adaptovat. Velmi bych si přál, aby se to nestávalo. Stojím si za svou reakcí na postoj sociálních demokratů. Tak jste mě jednou viděli emočního, což já mimochodem jsem. Ale nebylo to tak, že mi bouchly saze a nevěděl jsem, co dělám. Má reakce byla po úvaze a považoval jsem ji za logickou.

Věděl jste, že se v politice lže až tolik?
Nevím, jestli se v ní přímo lže, ale samozřejmě té výrokové nekonzistence je v ní poměrně hodně. Říká se, že jeskyni nejlíp poznáte, když do ní vlezete. Svrchu leccos nedohlídnete. Mně se to teď stalo.

A jak vám v té jeskyni je, když vám naschválníci ve sněmovně, aby se vůči vám vymezili, ani nezařadí do programu bod jednání "programové priority vlády"?
Doufám, že je tam zařadí a velmi bych si to přál. Rád bych, abychom dokončili rozpravu k vládním prioritám.

ČTĚTE TAKÉ: Kandidáti na eurokomisaře se utkali v "soutěži krásy"

Poslanci už se začínají chovat jako před volbami, vy jste snadný cíl, tak se vymezují vůči vám. Myslíte si, že se to bude zhoršovat?
Uvidíme, jak se ta situace bude vyvíjet směrem k volbám, to bude nepochybně zajímavé. A já jsem realista. Na druhé straně bych chtěl navodit situaci, že se vláda bude věnovat spíš tématům, která spojují, než rozdělují. To ale neznamená, že bude populistická. I na balíčku jsme předvedli, že nejsme parta populistů. A není ani důvod, abych si pro každý pokyn běžel do některého ze stranických sekretariátů. Podtrhuji desetkrát: Tato vláda uměla fungovat v týmu, nebyly tam nějaké oranžovo-modro-zelené příkopy, neviděl jsem tvrze v těchto barvách. Ministři cítili zodpovědnost ke svým resortům a k vládě jako týmu, na týmovou práci hodně dbám a tu se podařilo vypěstovat. Byl bych velmi rád, kdyby to takhle vydrželo.

Když to takhle říkáte, znamená to, že se obáváte opaku. Už si začali ministři otevřeně běhat do "svých" stran pro pokyny?
Ano, někdy něco říkáte proto, že se toho obáváte. Já jsem zatím nic takového neviděl na konkrétním tématu, dokonce ani v té předbalíčkovské atmosféře, jakkoliv to jednání nebylo jednoduché. Samozřejmě že jsem vnímal odlišné pohledy podle toho, za koho tam ti lidé sedí. Ale to je jejich vnímání světa, to se z nich nedá smýt, a proč bych to taky dělal. Nepřerůstalo to však přes schopnost o věcech mluvit odborně. Teď se ale dostáváme do velmi štěpného tématu, to je evropský komisař. Velmi preferuji dohodu a byl bych nerad, aby muselo ve vládě dojít k nějakému těsnému, silovému hlasování. Tam se to může stát. A obávám se, aby se to nestalo i modelem chování do budoucna.

Jméno nominovaného eurokomisaře oznámí vláda v pondělí. Zatím to nevypadá, že by se politické strany uměly na nějakém člověku shodnout, už máte v hlavě nějaké jméno vlastního kandidáta?
Ano, v pondělí řekne vláda jméno, to půjde v úterý do výboru pro evropské záležitosti a potom do Bruselu. Pokud se nedohodnou strany na kandidátovi - a i ony se mohou domluvit na nějakém úplně novém jméně -, pak mám já a vláda povinnost vygenerovat evropského komisaře. Čili je možné si připustit jakoukoliv možnost, ale žádné jméno vám neřeknu.

K TÉMATU: Lisabon bude od prosince. Teď se hledá prezident EU  
                    Klaus Lisabon podepsal. A napadl Ústavní soud

Jak je to s polistopadovým ministrem průmyslu Vladimírem Dlouhým? Kde se vzala ona možnost, že by byl kandidátem vlády on?
On o to v jednom rozhovoru, který jsme vedli, projevil zájem, to je vše. Byly příležitosti s ním mluvit, mimochodem byl členem NERV, a netajím se ani tím, že ho znám léta letoucí. Takže projevil zájem, ale nebyl nominován žádným politickým subjektem. A pak už je to jen příběh Lidových novin. Jednoznačné preference a kdesi cosi, to už není příběh můj.

To zájemci o cokoliv někdy dělají, že sami roztrousí informaci, že jsou žhavými kandidáty. Byl to tenhle případ?
To nevím a ani to nezkoumám.

Foto: Lucie Pařízková, ČTK