Bývalý středočeský hejtman a významný sociální demokrat David Rath je už půl roku z vazby, ve které skončil kvůli podezření z korupce. V současnosti ordinuje ve vlastní ordinaci, nesmí vycestovat z Česka a s politikou je konec. Na druhou stranu má více času na své syny. Televizi Barrandov poskytl exkluzivní rozhovor.
Po propuštění z vazby jste slíbil, že odevzdáte pas. Kde jsou v současné době vaše cestovní doklady?
Můj cestovní pas je u soudu.
Měl jste se také hlásit probačnímu úředníkovi. Jak často se musíte hlásit a jak ta setkání probíhají.
Ta setkání probíhají jako normální příjemný rozhovor, spíš společenský než o čemkoliv konkrétním. Chodím tam v současné době jednou týdne, ze začátku třikrát týdně.
Jste na svobodě půl roku. Jak dnes žijete?
Tak ona je to taková polo svoboda, protože nemohu vůbec nikam vycestovat. Je paradoxní, že jsme v Evropské unii a já nemohu ani do sousedního Rakouska nebo Německa. Dělá to trošku problém, když se děti chtějí jet podívat na něco do Berlína a já nemohu. Pak mi dost času zabírá soud. Jinak chodím do práce, věnuju se dětem. Rozdíl je v tom, že v minulosti jsem relativně hodně cestoval, převážně po Evropě. Teď cestuju po okolí Hostivice.
Chtěl jste se víc věnovat svým dětem. Stalo se tak?
To je věc, která se opravdu změnila. Mám na své syny mnohem víc času, takže s nimi mohu jet na kolo, brusle, na výlet. Píšu s nimi třeba i úkoly.
Když srovnáte svůj život před vazbou a nyní. V čem se zásadně změnil?
Tehdy to byla taková jízda na tygru. Bylo to hodně intenzivní, hodně hektické, do noci, soboty, neděle a na ty blízké moc času nezbývalo. Neměl jsem i moc času ani na svou původní lékařskou profesi. Teď je to něco jiného. Ten život se obrátil. Daleko víc jsem v ordinaci, víc se věnuji pacientům, svým blízkým.
Ovlivnila vazba vztah s vašimi syny?
Zintenzivnil se. Zatímco před vazbou oni brali otce jako samozřejmost a já jsem bral jako samozřejmost je, tak teď všichni vnímáme, že to tak úplně samozřejmé není.
Jaký je váš vztah v současné době s vaším otcem a bratrem?
Ty vztahy se nemění. S otcem jsem v intenzivním styku a to už také proto, že je v pokročilém věku a potřebuje ode mě určitou pomoc a podporu. S bratrem je to stejné jako předtím. Vídáme se občas.
Jak vás vnímají pacienti?
Většina pacientů spíš stojí za mnou a kroutí hlavou nad tím, co se může v této zemi stát. Podivují se nad délkou vazby. Možná je to proto, že jdou ke mně jako k lékaři.
Ve vazbě jste strávil 18 měsíců. Co bylo pro vás nejtěžší?
Nejhorší je odloučení od blízkých osob a absence jakékoliv užitečné práce, protože tam máte 24 hodin o ničem. Nemůžete ani pracovat ani sportovat ani na sobě pracovat, třeba se vzdělávat.
Co se vám třeba honilo hlavou?
Honí se vám cokoliv. Protože člověk není přizpůsoben setrvávat 24 hodin na takhle malém místě, to vnímáte velmi negativně.
Dovedete si představit, že byste strávil za mřížemi 12 let?
Tak v Čechách je možné všechno. Měli jsme prezidenty, kteří byli odsouzeni na doživotí. Bohužel v Čechách jsou možné různé neuvěřitelnosti.
