Kdo je kdo
Rusnokův tým se naplňuje, "odborníky" spojuje Zeman i KSČ

Designovaný premiér Jiří Rusnok chce mít v pondělí kabinet kompletní. Oproti současné Nečasově vládě v demisi nehodlá obsadit ministerská křesla po místopředsedkyni vlády Karolíně Peake (LIDEM) a předsedovi legislativní rady Petru Mlsnovi. Před několika dny bylo v Rusnokově vládě potvrzeno jen pár jmen, teď už má seznam téměř hotov, chybí jen jméno klíčového ministra financí. Podle televize Nova nabídku dostal Jan Fischer, Rusnok nicméně slíbil jméno oznámit až po víkendu.

Ministerstvo vnitra: Martin Pecina

Čtyřiačtyřicetiletý strojař a současný šéf jaderné sekce vítkovických strojíren se do stejného křesla vrací po třech letech. Ministrem vnitra byl i v předchozím úřednickém kabinetu Jana Fischera. Vedle kariéry ve strojírenství vedl několik let také antimonopolní úřad. Pestrá je ovšem jeho politická minulost. V devadesátých letech začínal na druhém politickém břehu u občanských demokratů, dnes přiznává, že má blízko k prezidentu Miloši Zemanovi. Poté co po neshodách s vedením ČSSD ze strany letos v lednu odešel, připustil, že je připraven přidat se k Zemanovcům. Rusnokovu nabídku stát se ministrem přijal jako první.

Ministerstvo kultury: Jiří Balvín

Spojitost s prezidentem Milošem Zemanem má i další muž, připravený ujmout se ministerského křesla. Devětapadesátiletý nestraník a bývalý ředitel České televize z dob po utichnutí televizní krize (a posléze i televize Óčko) Jiří Balvín Zemanovi v prezidentské kampani radil s mediální komunikací. Teď má vést ministerstvo kultury. Po Zemanově zvolení prezidentem republiky se o Balvínovi také spekulovalo jako o jednom z kandidátů na kancléře. Mediální pozornost na sebe strhla Balvínova záchodková rvačka na předávání cen TýTý, kde ho napadl reportér Marek Wollner se skupinou dalších kolegů z redakce ČT.

Ministerstvo spravedlnosti: Marie Benešová

Vytouženého postu se pravděpodobně konečně dočká bývalá stínová ministryně spravedlnosti za sociální demokracii Marie Benešová. Místo ve stínové vládě ztratila po letošním stranickém sjezdu. Kývnutím na nabídku Jiřího Rusnoka straníky rozčílila. Vedení v ČSSD ji ihned vyzvalo, aby se členství ve straně vzdala, trvá-li na své účasti v překlenovacím kabinetu. A Benešová ho vyslyšela - členství hodlá přerušit. Vztahy někdejší nejvyšší státní zástupkyně s šéfem socialistů Bohuslavem Sobotkou patrně nepatří mezi nejvřelejší. Už před prvním kolem prezidentských voleb byla kárána za otevřenou podporu Miloše Zemana, zatímco strana přišla s vlastním kandidátem Jiřím Dienstbierem. I Benešová patří u sociálních demokratů mezi lidi blízké prezidentu Zemanovi, je dokonce členkou jeho poradního týmu.

Ministerstvo zemědělství: Miroslav Toman

Dosavadní šéf Potravinářské komory Miroslav Toman s resortem zemědělství už zkušenost má. Několik let působil jako první náměstek ministra Jaroslava Palase, který proslul především posvěcením prodeje firmy Setuza nebo nesrovnalostmi ve svém majetku. Stane-li se Toman ministrem, půjde ve šlépějích svého otce, bývalého ministra zemědělství a výživy Štrougalovy vlády. V 90. letech se rodina Tomanů ocitla u privatizace velkých potravinářských podniků. Spojitost s Milošem Zemanem se i u Tomana nabízí. A nejde jen o jeho osobní vazby na lidi kolem Zemana, jeho bratr Zdeněk byl dokonce jedním ze sponzorů Zemanovy prezidentské kampaně.

Ministerstvo zahraničních věcí: Jan Kohout

Dalším veteránem Fischerova kabinetu, který na stejný ministerský post usedne znovu, je bývalý kariérní diplomat Jan Kohout. Pár měsíců po skončení jeho působení v úřednické vládě se stal členem dozorčí rady elektrárenského gigantu ČEZ. I on byl - stejně jako někteří další kandidáti na ministry - držitelem rudé stranické knížky. V komunistické straně byl několik let před pádem režimu. V polovině devadesátých let vstoupil k sociálním demokratům. Platí na něj ale stejný apel vedení strany jako na Marii Benešovou. Kvůli souhlasu s účastí v Rusnokově vládě bude muset dočasně stranu opustit.

Ministerstvo práce a sociálních věcí: František Koníček

I pro dalšího adepta do svého týmu ministrů sáhl Jiří Rusnok do ČSSD. Také František Koníček, který má resort převzít po Ludmile Müllerové, musí vyslyšet výzvu předsedy strany Bohuslava Sobotky a stranickou legitimaci na čas odložit. A ani on není zdaleka jedinou výjimkou mezi Rusnokem vyvolenými, kteří se mohou "pyšnit" svým někdejším angažmá u komunistů. K resortu práce a sociálních věcí si bývalý šéf Lesů ČR budoval vztah už v minulosti. V roce 2006 se stal na pár měsíců poslancem za ČSSD, byl tehdy členem sociálního výboru. Znalost oboru si zdokonaloval spíše jako náměstek tehdejšího ministra Zdeňka Škromacha. Do veřejného povědomí ho dostaly také uniklé odposlechy Pavla Béma a Romana Janouška. O Koníčkovi coby šéfovi Lesů ČR mluví pod přezdívkou "Mrtvej kůň", zjistil tehdy on-line deník TÝDEN.CZ. Den po uskutečnění odposlechnutého hovoru Koníček ve funkci, do které nastoupil za Paroubkovy vlády, skončil.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Dalibor Štys

Obecně uznávaný odborník Petr Fiala Rusnokovu nabídku pokračovat v čele resortu s díky odmítl. Designovaný premiér našel náhradu v osobě jiného akademika, který v úřadu už navíc působí ve funkci ředitele odboru výzkumu a vývoje. Přírodovědec a zakladatel Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity, kde působil jako proděkan Fakulty rybářství a ochrany vod.

Ministerstvo zdravotnictví: Martin Holcát

Někteří ho hodnotí jako uznávaného manažera, v oblasti zdravotnictví se pohybuje řadu let, prý je i renomovaný lékař. Předpoklady pro práci ministra zřejmě otorhinolaryngolog Martin Holcát má. Dosud působí jako náměstek pražské motolské nemocnice. Na vedoucí pozici byl už v minulosti ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde se stal dokonce ředitelem. Na ministerstvu se Holcát už stihl ohřát v předchozích letech, a to hned jako první náměstek exministra Ivana Davida (ČSSD). Žhavý kandidát na ministra zdravotnictví v 90. letech také šéfoval lékařskému konsiliu, které pečovalo o prezidenta Václava Havla.

Ministerstvo pro místní rozvoj: František Lukl

Veřejný podporovatel prezidentského kandidáta Miloše Zemana a starosta jedenáctitisícového Kyjova František Lukl se dosud pohyboval pouze na poli komunální politiky, se snahami proniknout i na krajskou úroveň v loňských volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje, jeho Sdružení nestraníků s pouhými 3,9 procenty však pohořelo. Teď míří do ministerského křesla ve vládě - jak s oblibou Jiří Rusnok i Miloš Zeman říkají - odborníků. Zřejmě si ale věří. S resortem pro místní rozvoj byl prý jako starosta v úzkém kontaktu. Spoléhají na něj i Kyjovští. "V politice se pohybuje jako ryba ve vodě, a proto bude určitě dobrým ministrem. Lepšího kandidáta bychom asi nenašli," řekla Deníku například jedna z místních obyvatel. Vedle dráhy komunálního politika působil pětatřicetiletý vystudovaný právník také na obecním úřadu v Hodoníně jako vedoucí právního oddělení, následně pak šéfoval kanceláři starosty v Kyjově. Ambice se Luklovi upřít nedají. Ve Svazu měst a obcí působí jako místopředseda. Politika ale není vše. František Lukl předsedá také folklornímu festivalu Slovácký rok.

Ministerstvo průmyslu a obchodu: Jiří Cienciala

Dobrý známý Jiřího Rusnoka, rektor soukromé vysoké školy v Ostravě a významný průmyslník. Jiří Cienciala, mimo jiné místopředseda Svazu průmyslu a dopravy, usedne v úřednické vládě do křesla po Martinu Kubovi. A vizi má jasnou. Česko by si podle něj mělo opět obnovit svoji pozici průmyslové velmoci. Vystudovaný elektrotechnik je úzce spojen s Třineckými železárnami. Pracoval tam už od 80. let a od vedoucího robotiky se dopracoval až k postu generálního ředitele. V železárnách dnes zasedá v dozorčí radě. Vztah ke kraji třiašedesátiletý rodák z Vendryně u Třince neskrývá, regionální zájmy hodlá prosazovat i v resortu.

Ministerstvo dopravy: Zdeněk Žák

Dalším "Zemanovým" člověkem v Rusnokově vládě má být jeho někdejší poradce z dob, kdy dnešní prezident šéfoval vládě - Zdeněk Žák. Zkušenosti na vysokých úřednických pozicích má. Jako poradce se Žák uchytil u exšéfa Českých drah Jana Zenkla a bývalého náměstka ministra dopravy a spojů Dalibora Zeleného. V Českých drahách pak působil na ředitelské pozici i jako generální inspektor. Stejný post vykonával i v Drážní inspekci. Pravděpodobný budoucí ministr dopravy působil v resortu v minulosti jako náměstek v Topolánkově první vládě, kdy úřad několik měsíců řídil Petr Bendl (ODS). Odtud se dostal do dozorčí rady Českých drah a usedl i v nejvyšším řídícím orgánu společnosti. Z důležitých postů ale musel po konfliktu s Bendlem odejít. Do křížku přišel i s šéfem Českých drah Petrem Žaludou, o jehož odvolání bez Bendlova vědomí usiloval. Jeho kritika mířila především na údajné neprůhledné hospodaření. Zasahování ministra do rozhodování dozorčí rady firmy označil Žák tehdy za nemravné. V roce 1989 byl studentským vůdcem na Vysokém učení v Brně, kde studoval elektrotechniku a informatiku.

Ministerstvo obrany: Vlastimil Picek

Jediným ministrem Nečasova kabinetu, který se rozhodl přijmout místo i v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, je Vlastimil Picek. Znalost problematiky resortu se bývalému náčelníkovi Generálního štábu Armády ČR upřít jistě nedá. Na postu prvního náměstka působil už za ministra Alexandra Vondry (ODS). Jeho jmenování ministrem na konci loňského roku ale tak hladký průběh nemělo. Vicepremiérka v demisi a zároveň Pickova předchůdkyně Karolína Peake dokonce hrozila odchodem z koalice, protože ji Nečas prý podvedl. Právě od Peake dostal během jejího osmidenního šéfování resortu generál výpověď. Ani kariérní voják Vlastimil Picek není v Rusnokově vládě výjimkou. I on byl v minulém režimu držitelem stranické legitimace. Peake si rovněž stěžovala na jeho údajné dobré vztahy s exprezidentem Václavem Klausem. Picek totiž několik let působil jako náčelník prezidentovy vojenské kanceláře.

Ministerstvo životního prostředí: Tomáš Podivínský

V pátek se potvrdilo jméno předposledního kandidáta na ministra, z křesla náměstka na životním prostředí povýší kariérní diplomat Tomáš Podivínský (43). Na ministerstvu je sice jen od října, ale má zajímavé zkušenosti ze Státního fondu životního prostředí a hlavně z vídeňské ambasády, kde měl dlouho na starosti jednání kolem jaderné elektrárny Temelín; otázku jeho dostavby má přitom Rusnokova vláda mezi prioritami. Coby diplomat by také měl výborně zvládat jednání v Evropské unii, samozřejmě v rámci mezí daných přechodným charakterem Rusnokova kabinetu.