Odhadoval jsem, že druhá vlna čínských investic v Česku bude 45 miliard. Nyní již tuto částku považuji za podhodnocenou, říká prezident Miloš Zeman v rozhovoru s majitelem TÝDNE Jaromírem Soukupem. V pondělí přiletěl do Česka na třídenní návštěvu čínský prezident Si Ťin-pching.
Jak vidíte, pane prezidente, perspektivu růstu českého vývozu do Číny? Myslíte si, že se může v budoucnu export vyrovnat zemím, jako je třeba Německo? Nebo pomůže kompenzovat propad vývozu do Ruska, kam export meziročně klesl takřka o třetinu?
Čína je pro naše exportéry nenasycený trh. Jako příklad bych uvedl dohodu, která se má podepisovat v průběhu návštěvy čínského prezidenta. Týká se certifikace ultralightů - malých a středních letadel, jakož i motorů. Nenasycený trh je to proto, že čínská střední třída bude tak za pět let používat tato letadla, jelikož jí to umožní její kupní síla.
Mluvíte o letounech L410?
Jsou to i nové typy letadel. V každém případě je Česká republika velmocí právě v oblasti malých a středních letadel. A pokud jde o export do Číny, tak této možnosti zatím nevyužíváme. Já tento příklad uvádím jako ilustraci takzvaných "gap story", tedy teorie mezer. Nemůžete tvrdit, že budete exportovat všechno, ale musíte vyvážet to, pro co je na trhu mezera. Ta letadla jsou takovým příkladem.
Samozřejmě můžeme počítat s tradičními formami exportu a rozšířit tyto formy. Čína by například byla schopna vykoupit celou kapacitu sklárny Moser, ale generální ředitel firmy mně docela rozumně říkal, že nikdy neumísťuje všechna vejce do jednoho košíku. Kromě tradičních výrobků, jako jsou škodovky, jako je tatra, se samozřejmě dá počítat i se spoluprací v oblasti progresivních technologií, ať už jsou to nanotechnologie, biotechnologie a podobně.
Nyní bych odpověděl na vaši druhou otázku: Nedomnívám se, že čínský trh by ve střednědobém horizontu mohl kompenzovat například náš vývoz do Německa, protože teprve začínáme a každý začátek chvíli trvá. V dlouhodobém horizontu si to představit dovedu. Smyslem naší hospodářské politiky není opouštět existující trhy, na kterých se nám podařilo uchytit, ale tyto trhy rozšířit.
V této souvislosti přikládám velký význam i dohodě 16 + 1, kterou Čína navrhla a která se týká nejenom České republiky, ale i dalších patnácti středo- a východoevropských zemí.
Nyní vidíme poměrně masivní nákupy českých podniků čínskými investory. Je možné počítat s tím, že by čínští partneři využili znalosti, schopnosti a know-how českých podnikatelů pro expanzi ve třetích zemích - zejména v Africe, ale třeba i v Řecku, kde kupují čínští investoři přístavy?
Spolupráce na třetích trzích je samozřejmá. Ale já bych tu vaši otázku trochu obrátil. Česká republika má deset milionů obyvatel, Čína 1,3 miliardy. Je tedy iluze domnívat se, že čínské investice by mohly být orientovány pouze do České republiky, když Čína plánuje rozsáhlou investiční expanzi do celé Evropy.
Jde o to, že Česká republika může být jakýsi bezpečný přístav pro tuto čínskou investiční expanzi. Každá loď potřebuje přístav, do kterého se vrátí a který ji neohrožuje. A vzhledem k postoji České republiky vůči Číně, který je výrazně vstřícnější než postoj některých jiných zemí Evropské unie, si myslím, že právě Česká republika by mohla být takovou nepotopitelnou letadlovou lodí čínské investiční expanze. A samozřejmě i my bychom z toho měli výhody, které spočívají v tom, že by čínské investice umožnily rozšíření kapacit některých průmyslových podniků.
Když jsem odhadoval, že po první čínské investiční vlně v České republice ve výši zhruba deseti miliard bude ta druhá 45miliardová, tak jak zatím vidím připravované dohody, považuji tuto částku za velmi podhodnocenou. Například se rýsuje možnost, tentokrát nikoli čínských investic, ale exportu českých škodovek do Číny v horizontu pěti let ve výši šedesáti miliard korun. A to už je docela slušná částka. 
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V ÚTERÝ 29. BŘEZNA 2016.
