Zemana dostala na Hrad "kavárna". Tak ať nebrečí!

Před necelými čtyřmi roky byl pokládán za favorita první prezidentské volby. Expremiér Jan Fischer však propadl už v prvním kole a zdálo se, že svoji porážku příliš neunesl. V rozhovoru se vrací k příčinám svého krachu a také na základě vlastních zkušeností radí možným protikandidátům Miloše Zemana v příští volbě, čeho se mají vyvarovat.

Začněme parafrází na "slavný" předvolební klip z vaší prezidentské kampaně, při kterém na vás žena na chalupě volala: "Honzo, neschovávej se!" a vy jste ujišťoval, že se neschováváte. Tak Honzo, kdepak jste se schovával v posledních letech?

Já jsem se neschovával. Já jsem normálně chodil do práce. Také jsem se neschovával půl roku na ministerstvu financí (v Rusnokově úřednické vládě, pozn. red.), kde zatraceně foukalo a bylo tam vidět. Pak jsem se vrátil do České energie na stejnou pozici se stejnou zodpovědností jako před působením na ministerstvu. No, a teď jsem už tři čtvrtě roku v důchodu.

Jste alespoň "prduch", jak se za komunistů říkalo pracujícím důchodcům?

Jsem pracující, ale teď se to říká lépe. Teď už není "prduch", ale "prase". Tedy pracující senior. Takže já jsem "prase". Samozřejmě pracuji, protože jinak bych se zbláznil. Ale dělám, kdy chci, co chci, s kým chci, a nedělám, s kým nechci. Což je hrozně dobré, úlevné a vyhovuje mi to. Jen je trošku problém si zorganizovat čas. Těsně spolupracuji s Českým statistickým úřadem, velmi těsně s korejskou ambasádou, protože Korejci jsou mi coby investoři velice sympatičtí, blízcí a už jsem s nimi spolupracoval během dvou let svého pobytu v Londýně. Pak jsou to věci jako správní rada a vědecká rada VŠE, správní rada Karlovy univerzity. Teď jsme s pár kolegy z VŠE a z ČSÚ akreditovali úplně nový učební obor: něco o tom, jak dělat praktickou statistiku. Bude to magisterské studium v angličtině. Na to se moc těším, to byl vždycky můj sen. Do toho vnuk a vnučka, takže mám docela pestrý život.

Mezitím v Česku opět pozvolna začíná kampaň před prezidentskou volbou v roce 2018. Jaké z toho máte po své zkušenosti pocity?

Z povahy jsem spíše skeptik. Nejenže už začal hukot okolo prezidentské kampaně. On je tady hukot vůbec. Co se děje okolo policie, co se děje ve světě... Nenaplňuje mě to žádnou radostí. Co se dělo okolo reorganizace policie, už podle mě není jen další koaliční spor. To je hluboká politicko-společenská zásadní věc. Je to o dělbě moci v orgánech činných v trestním řízení, v justici a tak dál. To není o člověku jménem Robert Šlachta. Ačkoli je realitou, že řada těch kauz, které rozehrál, je dnes jakoby bez konce. Možná, že si to lidé takto neuvědomují, ale jedna z nejhlubších krizí po listopadu 1989.

Proč?

Možná by bylo lepší se ptát těch, kteří nově organizovali státní zastupitelství, obměnili ho personálně. A těch, kteří reorganizují zevnitř policii. Před pár lety, ještě za Nečasovy vlády, se úplně překreslila personální skladba špiček na státním zastupitelství. Dnes vidíme, jak jsou ti lidé nesmírně vlivní, nesmírně akční... Já nechci žít ani v policejním státě, ani v prokurátorské republice. Já chci vždy dobře vědět - a má to vědět každý občan - kde se v zemi vládne. Že se nevládne ani na policejním direktoriátu, ani v Olomouci, ani na státním zastupitelství v Praze. Že se vládne ve Strakově akademii, na Hradě a ve Sněmovní ulici.

Tady je velice závažný mocenský souboj, nikoli pouze vnitrokoaliční. Plus je tady nový fenomén, kterým je Andrej Babiš, jeho politický styl, instinkty, chování a jeho politická kultura či subkultura. To je u nás něco nového. Andrej Babiš umí něco, co neumějí někteří jiní: mluví velmi prostě, jednoduše a říká to, čemu lidé rozumějí a co chtějí slyšet. Ovšem jestli je to pravda, to je věc jiná.

Dlouho jste v odhadech patřil mezi dva "jisté" postupující do druhého kola prezidentských voleb, byl jste favoritem i tam. Mohl jste se cítit jako téměř jistý vítěz. Když jste pak v prvním kole vypadl, zdálo se, že vás porážka zlomila, že jste ji neunesl. Tehdy jste ani nepřišel do svého volebního štábu. Jak to bylo?

Rozhodně jsem se nikdy necítil jako jistý vítěz. Naopak mi první kolo potvrdilo vlastní úvahy, že to nedopadne dobře. Bylo to těžké. Antikampaň tehdy byla velice silná. Všichni se zaměřovali na to "dostat" Fischera, aby nepostoupil. A postoupil Karel Schwarzenberg. Všechny analýzy, které jsem tehdy měl a které se i dnes někde objeví, ukazovaly, že jediný, kdo měl ve druhém kole šanci vůči Miloši Zemanovi, jsem byl já. Neříkám vůbec, že by se tak stalo, mohl jsem i prohrát. Ale šanci jsem měl. Karel Schwarzenberg volbu dlouho nijak neprožíval a příliš se jí nevěnoval, zatímco já ztrácel síly při polemice s Milošem Zemanem, možná trochu předčasné, v souboji namodelovaném i médii. Karel Schwarzenberg toho pak využil. Teze zní, že všichni ti, kteří ho razantní antikampaní a s využitím veškerých prostředků dostali do druhého kola, současně dostali Miloše Zemana úplně pohodlně na Pražský hrad. Tak ať teď nebrečej!

* Co může Jan Fischer ze své zkušenosti dnešním možným nezávislým kandidátům na prezidenta předat?

* Jak velkou roli budou podle něj hrát sociální sítě?

* Jak to bylo s jeho dluhy po prezidentských volbách?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO NALEZNETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 11. ČERVENCE 2016.